Článek
Inkasovat rozhodující gól minutu před koncem, to asi hodně naštve?
Je to tak. Mrzí nás to. Šahali jsme i dnes po bodech. Chyba byla, že jsme neproměnili přesilovku, když chybělo šest minut do konce základní hrací doby. Místo, abychom z ní skórovali, nedostali jsme se ani do pásma. Pak z jednoduchého puku, přenesení hry, přišla střela mezi nohy a bylo zle. Byl jsem v pohybu, trefil to dobře. Škoda.
Minimálně na bod jste však měli. Souhlasíte?
Určitě. I ten bod by byl dobrý. Chtěli jsme to domácí prokletí zlomit a chvílemi to vypadalo, že se to může i podařit. V klíčových fázích však nejsme schopni úspěšně zakončit, dát z přesilovky třeba ušmudlaný gól, nebo to nějak jinak přelomit. To nás pak strašně sráží a o to více je to pro nás nepříjemné.
Přesilovky jsou pro vás zřejmě velkým problémem?
Nějaké góly jsme z nich v poslední době vstřelili. Produktivní však nejsme ani při hře pět na pět. Na rovinu si musíme říct, že šancí moc nemíváme, a tak ty, co si vytvoříme, musíme začít proměňovat. Na jeden gól to pořád těžko půjde.
Vraťme se k té nešťastné brance mezi betony. V pátek jste byl v Plzni hrdinou, teď jste chytal znovu výborně, ale v poslední minutě se to všechno zhatilo. Vyčítáte si ten gól?
Nebyla to extra silná střela. Trefil to však ve správný moment, kdy jsem byl na straně, ještě nad ledem. Hned jsem věděl, jak jsem šel dolů, že je to gól. Kdyby to trefil jinak, asi bych to měl. Mrzí to, samozřejmě. Takový je prostě hokej. Stává se to. I když, bod mohl být. Není však, a tak se musíme chystat na úterní zápas s Kometou.
Domácích proher přibývá. Bavíte se o tom, řešíte, jak z toho ven?
Jasně. Pořád věříme, že jsme schopni to zlomit. Otázkou však je čím, a jak.
