Rubriky:

Tipsport extraliga

Ve Francii se mi strašně stýskalo, říká trenér Hašek

17. července 2003 20:22 - PRAHA

Na konci sezóny skončil ve francouzském Štrasburku, do dalšího angažmá se ale bezhlavě nehrne. Nejraději by si fotbalový kouč Ivan Hašek udělal dovolenou do konce roku, aktivně si odpočinul, užil si rodiny. Sám ale přiznává: "Víte jak to ve fotbale chodí..." ROZHOVOR

 

PRÁVO/Václav Jirsa

V červnu jste po dvou letech ukončil angažmá ve Štrasburku. Čekáte na další nabídku?

Teď o tom vůbec neuvažuji, žádnou nabídku nepřijmu. Myslím, že do konce letošního roku nikam trénovat nepůjdu. Nebo alespoň nejbližší dva měsíce. Víte, jak to ve fotbale chodí...

Takže jste v současné době trenérem na dovolené?

Jsem normální nezaměstnaný člověk. Užívám si toho, co mi dva roky chybělo. Hlavně rodiny. A připravuju se na další angažmá. Jsem trenér na aktivním odpočinku, který se musí vzdělávat a taky se potřebuje dostat do lepší kondice.

Copak jste jí jako trenér Štrasburku ztratil?

Hrozně moc. Proto se teď snažím být každý den v pohybu - hraju fotbal za Erpet, Černolice, Kozlovnu a Amforu, chodím i na tenis. Kromě toho ještě dokončuju stěhování věcí z Francie, i když tam mám pořád bydliště.

Vy jste se z Francie nadobro neodstěhoval?

Akorát jsem si sehnal jiné bydlení. Do Francie tak jednou za čtrnáct dní stále jezdím. Pro určitou skupinu lidí, spíš pro známé, tam vedu modelové tréninky a dělám přednášky o fotbale. Je to práce bez smlouvy, spíš koníček. Francie je krásné místo v Evropě a cítím se tam moc dobře.

Bylo těžké ve Štrasburku říct, že už tam dál pokračovat nebudete, i když klub měl zájem, abyste zůstal?

Rozmýšlel jsem všechna pro a proti. Strašně mi tam chyběla rodina. Já se do Čech dostal na otočku jednou za měsíc, občas za mnou přijela manželka, ale synové už tak často nemohli, protože má každý své povinnosti.

Takže jsme tam většinu času válčili jen s asistentem Karlem Jarolímem. Přišel jsem třeba po vítězném zápase domů, ale ani jsem se z toho tolik neradoval, protože jsem tam byl sám. Strašně se mi stýskalo.

Klub měl finanční potíže, ale přesto jste první rok dokázali postoupit do první ligy a v minulé sezóně jí udrželi. To bylo málo?

Představoval jsem si, že budeme hrát výš než o konečné třinácté místo. Já byl vždycky zvyklý vyhrávat. Oni počítali, že tam s Karlem zůstaneme, ale já nebyl vnitřně přesvědčený, že tam zůstat chci. Fotbal jsme tam často dělali v náročných podmínkách.

Postoupili jsme bez financí, druhý rok nebyly peníze vůbec a řešilo se to prodejem nejlepších hráčů. Mužstvo bylo psychicky rozložené. Kolikrát se prohrálo 0:1 a všichni byli spokojení... Ale byla to pro mě výborná škola, to angažmá mi dalo strašně moc.

Kolik jste dostal v poslední době nabídek?

Nějaké byly, jsou, ale jak už jsem řekl, neřeším je.

Šel byste trénovat do Čech?

V současné době ne. Připravuju se na zahraniční angažmá. Věnuju se angličtině, ve které mám dost velké rezervy. V plánu mám i pracovní návštěvy v některých zahraničních klubech, ale konkrétní jména nechci prozrazovat. Studuju fotbal, kde se dá.

Kam byste tedy chtěl jít? Máte nějakou vysněnou zemi?

Španělsko, Anglii, Německo, Itálii a pořád Francii. To je těch pět nejlepších soutěží v Evropě. Lákalo by mě trénovat v německy mluvící zemi, kde bych to zvládl i po jazykové stránce.

Jenže nemyslete si, že tam na české trenéry někdo čeká. Nedělám si iluze, všude je obrovská konkurence, spousta dobrých trenérů nemá práci. Určitě nebude snadné takové angažmá sehnat. Nejsem v pozici, abych si mohl vybírat. Ale byl bych rád, kdyby někdo zájem projevil.

Zkusil byste angažmá i v nějaké exotické zemi?

Někdy je tu nutnost, když není jinde zájem. Každá nabídka vás potěší, každou musíte zvažovat. Člověk asi nemá nikdy říkat nikdy, ve fotbale je možné všechno.

Je pro vás z našich klubů pořád srdeční záležitostí Sparta, kde jste prožil podstatnou část kariéry?

To je logické, když jsem tam od 14 let hrál a pak i trénoval. Dál jí budu fandit. Fotbal se tam u nás dělá nejlíp. A jak jsem teď Spartu viděl v přípravě, myslím, že se velmi dobře posílila a je dobře připravena na sezónu.

Neztratil jste během dvouletého působení ve Francii trochu přehled o českém fotbale?

Myslím, že ne. Měl jsem tam české programy, zápasy jsem v rámci možností sledoval, několikrát jsem viděl v akci i nároďák. I osobně přímo na stadiónu.

Jak se fotbalově daří vašim synům? Dělají vám radost?

Dvacetiletý Pavel je teď v Blšanech. Potřebuje hlavně hrát, protože měl pauzu kvůli operaci ramene. Je to útočný fotbalista, dost poctivý. Něco na něm je.

Myslím, že právě v Blšanech by mohl dostat šanci a prosadit se. V přípravě nastupuje docela dost. Jestli si nevybojuje místo, bylo by lepší, kdyby šel někam na hostování, klidně do nižší soutěže. Mladší Ivan je v C-dorostu Bohemky. Hraje stopera a je klidnější než Pavel, větší pohodář. Měl problémy se zády, skoro celý rok promarodil. Doufám, že už to bude dobré.

Jste šťastný člověk?

Nejšťastnější jsem z toho, že se ráno probudím a vím, že jsem doma. Přemýšlím třeba nad tím, jak zítra sestavím stůl a poličku.

To jste takový kutil?

Vůbec ne, jsem hrozný nešika. Spíš si s tím jen tak pohraju. Když se v baráku něco pokazí, musím obvolávat známé, sám toho moc nezvládnu.

O čem sníte?

Moc dopředu nepřemýšlím. Ale jednou bych chtěl trénovat v klubu, kde by mi koupili hráče, na které bych si ukázal prstem. Abych si mohl postavit mužstvo podle svého. Každý trenér chce mančaft, který má sílu.

Jan Krůta

Zrušit


Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Tabulky
  • Kalendář

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..