Článek
„Radek Duda měl puk na hokejce a najednou po něm šli tři sparťané. Bylo to zákeřné,“ vracel se po zápase domácí obránce Jiří Vašíček k momentu, který sérii následných potyček vyvolal.
Na ledě se v ten moment utvořila dvojice Duda – Petr Nedvěd, kteří si předchozí zákrok začali vysvětlovat pomocí pěstí. Dali tak vzpomenout na první vzájemný zápas těchto týmů v sezóně. I v holešovické T-Mobile Areně se oba hráči na ledě naháněli a po utkání nešetřili kritickými slovy na adresu soupeře.
Největší bitka ale přišla až o pár vteřin později. „Odchytil jsem si nějakého hráče, aby soupeř nebyl v přesile,“ vrátil se Vašíček na samý začátek, kdy vytvořil dvojici s Alexandrem Jerofejevsem. Že se jednalo právě o lotyšského obránce, neměl Vašíček v průběhu mely ani tušení. „Akorát na mě něco rusky pokřikoval. I tak jsem si ale neuvědomil, kdo to byl.“
Domácí bek svého soka nikterak nešetřil. Během chvíle už Jerofejevs ležel na ledě s dresem přetaženým přes hlavu. Libeňská hala mu hlasitě aplaudovala. „Hned na začátku jsem si ho dobře chytil, pak už to šlo nějak samo,“ usmíval se Vašíček. Lotyš se na něj sice ještě i vleže sápal, to už ale dvojici od sebe roztrhli čároví rozhodčí. Oba aktéři následně vyfasovali pět minut a navíc trest do konce utkání.
Počínání sparťanů Vašíček zčásti chápal
„Spíš než ta moje bitka je ale důležitý výsledek zápasu. Z něj mám radost,“ tvrdil šestadvacetiletý obránce Růžičkova týmu. Že by ho tedy jednoznačně vyhraný pěstní souboj nechával ledově klidným? „Ale to víte, že jsem v ten moment měl radost. Potěšilo mě to.“
Sám si ale dobře uvědomuje, jaká je jeho úloha v mužstvu. Do kolonky bitkař jméno Vašíček nepatří. Vzpomněl si na to i v průběhu potyčky s Jerofejevsem. „Hlavně jsem nechtěl, narozdíl od Jerofejevse, shodit rukavice.“ V tom případě by totiž podle pravidel extraligy nesměl nastoupit k příštímu utkání. „Chci odehrát co nejvíce zápasů, tak snad to dopadne,“ věří obránce, který se letošní sezónu napevno prosadil mezi osmičku slavistických obránců.
Počínání sparťanů v závěru zápasu prý ale zčásti chápal. „Tam už hrály roli emoce. Chtěli zkusit alespoň něco a jsem rád, že jsme jim ukázali, kdo je tady doma,“ uzavřel.
