Článek
Byl jste před zápasem hodně nervózní?
Musím říct, že byl. V podstatě až do první střely, kterou jsem potřeboval, abych se trochu uklidnil. S každou další střelou se to pak lepšilo.
Je seniorská extraliga oproti té juniorské velkým skokem?
Rozhodně. Je to rychlejší, navíc hráči jsou chytřejší. I já musím být rychlejší.
Kdy jste se dozvěděl, že proti Vítkovicím zaskočíte za zraněného Adama Svobodu?
Dozvěděl jsem se to v úterý ráno při rozbruslení. Byl jsem docela překvapený!
Zejména závěr zápasu, kdy hrál soupeř dokonce v šesti proti třem, musel být hodně náročný, že?
V jedné chvíli jsem měl štěstí. Soupeřova střela od modré, kterou jsem neviděl, mi trefila hokejku. Ale kluci super bránili.
Až se Svoboda uzdraví, vrátí se do branky. Musí to ale být skvělý zážitek, zachytat si v tak mladém věku nejvyšší soutěž...
Je mi jasné, že Áda půjde zpátky do branky. Ale já jsem za tuto šanci strašně rád.
Po zápase vám přijeli gratulovat spoluhráči, vy jste se jim však vytrhl a letěl si k hrazení pro puk.
Už dopředu jsem si říkal, že jestli vyhrajeme, vezmu si ho. Mám doma takovou poličku, do které si ho schovám.
Kdo vás před zápasem nejvíce uklidňoval?
Rodina. Říkali mi, ať jsem v klidu. Spousta členů rodiny byla i na zápase. Dost mi ale pomohli i spoluhráči.
Vnímal jste, když fanoušci na konci zápasu vyvolávali vaše jméno?
Samozřejmě. Bylo to skvělé, za což jsem ji i poděkoval.
Dominiku, jste jmenovcem slavného českého brankáře Haška. Slýcháváte v této souvislosti nějaké narážky?
Už od dětství! Že by ale mé číslo 38 mělo něco společného s jeho 39, to ne. To číslo mám už od dorostu.
Přál byste si jít v jeho šlépějích?
Nebylo by to špatné. Není to ale tak, že bych ho měl jako svůj vzor. Tím je spíš Adam Svoboda. Chytá výborně.
