Článek
Petře, jste hodně rád, že jste na domácím ledě dokázali po čtyřech zápasech konečně vyhrát?
Před zápasem jsme měli určité obavy, protože jsme věděli o litvínovské sérii (Chemici venku ještě nezvítězili - pozn.aut.). Nám navíc chybí takový ten šmrnc i trocha štěstí.
V zápase jste se dlouho trápili. Byly zlomovým okamžikem dva slepené góly z konce druhé třetiny?
To rozhodlo. Potom už jsme si o hodně víc věřili. Zlepšila se kombinace, na střídačce byl vidět větší klid.
Bylo střelecké trápení do 39. minuty způsobené nervozitou?
V koncovce to tak vypadalo. Měli jsme hodně šancí, ale znovu se ukázalo, jak je hokej nevyzpytatelný. Před zápasem jsem si přečetl, že jsme třetím nejvíce střílejícím týmem a zároveň druhým nejhorším v úspěšnosti střelby. To je špatné. Na tréninku se na to zaměřujeme, ale zápas je něco jiného. Chybí nám klid a uvolněnost.
Čím to je, že se Spartě nyní více daří na venkovních kluzištích?
Nevím, jak je to možné. Doma se nám vždycky hrálo lépe, nyní jsme venku takoví uvolněnější. Těžko říct.
Sledoval jste po zápase, jak v souběžně hraných utkáních bodovali vaši konkurenti z čela tabulky produktivity?
Nesledoval, člověk jen mrkne na výsledky. V půlce soutěže je na to ještě moc brzo. Určitě bych ale chtěl nějaký ten gól dát, poslední dobou to totiž není moc ideální. Je jasné, že kdybychom dali více gólů nebo se počítaly druhé přihrávky, zvedli by se i jednotlivci. Jsem ale rád, že můžu zápasit o ty nejvyšší příčky, přestože branek dáváme málo.
Ke spokojenosti navíc máte i další důvod, reprezentační kouč Hadamczik vás nominoval na moskevský Channel One Cup. Jak se do nároďáku těšíte?
Určitě se těším. Trenér mi po dlouhé době zavolal, vyříkali jsme si plno věcí. Na tohle jsem totiž trochu čekal. Přijede navíc i Honza Marek. Zahrát si s ním v nároďáku, to je takový můj nesplněný sen. V nominaci jsem navíc možná naším nejstarším hráčem, proto je pro mne výzvou a motivací zjistit, jak člověk ten mezinárodní hokej bude zvládat.
Impuls k rozhovoru vzešel od trenéra?
Ano, v pátek mi zavolal cestou na zápas do Plzně. V pondělí jsme si naplánovali schůzku, ale dost jsme toho vyřešili už v pátek po telefonu.
Za vašimi spory jste tedy udělali tlustou čáru?
Nějaká konverzace proběhla. Měli jsme dlouhý telefonát, ale nechtěl bych to více rozebírat. Jsme lidé, vyříkali jsme si spoustu věcí, udělali jsme za minulostí, jak říkáte, čáru. Mám chuť reprezentovat, cítím od trenéra důvěru. To je asi tak všechno, co bych k tomu řekl.
Jak dlouhý byl ten telefonát?
Půl hodiny, dvacet minut...
Mluvili jste spolu i na téma mistrovství světa?
Něco o tom padlo, ale na rovinu říkám, že pro mě to není aktuální. Je to strašně daleko. Co si budeme nalhávat, v mém věku, když jsem na žádném šampionátu nebyl, je šance strašně malá. Zejména když se mistrovství hraje v zámoří na užším kluzišti.
