Hlavní obsah

Z některých rozhodčích je třineckému Peterkovi do breku

Třinečtí hokejisté na něj ve čtvrtfinálové sérii s pražskou Slavií hodně spoléhali, kapitán Jan Peterek ale vyšel ve všech pěti zápasech bodově naprázdno. Pobyt na ledě mu znepříjemňovalo i to, že slávisté na něj hráli osobní obranu. „Vyrovnával jsem se s tím těžko, byl jsem z toho otrávený,“ přiznal šestatřicetiletý útočník, jehož zároveň znechutily výkony některých sudích.

Článek

Honzo, se Slavií jste sice dokázali držet krok, přesto jste vyhráli jen jeden zápas. Cítíte velké zklamání?

Zklamání to je. Vždycky, když člověk vypadne, ho cítí. Byly to vyrovnané zápasy, prostě smůla. Takový je ale hokej, někdo vypadnout musel. Škoda, že jsme to byli my.

Co podle vás celou sérii rozhodlo? V čem byli slávisté lepší?

Slavia hrála dobře takticky, vycházely jí brejky. Dokázali využít našich propadů v útočném pásmu. Mají šikovné útočníky, kteří se dovedou v dané chvíli prosadit. Sice jsem naštvaný, ale když už nás porazili, ať dojdou co nejdál.

Zvlášť v posledním utkání jste měli opticky navrch, hráli jste spoustu přesilovek a vypracovali si dost šancí. Souhlasíte?

Určitě. Věřili jsme si a taky to tak vypadalo. Chodili jsme do brány, měli jsme šance, ale nechtělo to tam spadnout. Jednou nám před prázdnou bránou přeskočil puk hokejku, jindy nás vychytal Svoboda.

Je pro Třinec alespoň slabou náplastí, že před sezónou se s ním příliš nepočítalo ani pro čtvrtfinálové boje?

Nevím, kteří „specialisté“ nás do této role pasovali. Jsem zklamaný, že s tím mančaftem, který jsme měli, končíme už ve čtvrtfinále.

Před sezónou jste tedy mysleli na víc?

Samozřejmě. Mysleli jsme na semifinále. Nejmíň na semifinále!

Za celou sérii jste si nepřipsal ani jeden kanadský bod. Slavia si na vás dávala velice dobrý pozor, pečlivě vás hlídala. Jak jste se s tím vyrovnával?

Těžko. Jste mimo hru, nemáte kontakt s pukem. Ani vás to pak moc nebaví, protože jste otrávení. Alespoň jsem se toho snažil využít tak, že jsem na sebe stahoval dva hráče, aby měli spoluhráči více prostoru.

V posledním pátém utkání vás častokrát nadzdvihly verdikty sudích, dostal jste i osobní desetiminutový trest. Co se vám nezdálo?

Když dostanete v takhle klíčovém zápase první gól z ofsajdu, tak co pak máte dělat? Tak velký ofsajd by snad zapískali i ve fotbale... Byl jsem vytočený. Nebo další věc. Kundrátek dostal loktem do obličeje, tak to slávistovi vrátil. Ven šel ale jenom on.

Co jste tedy rozhodčím řekl, že jste vyfasoval desítku?

Že si z nás už asi dělají srandu. A už jsem ji měl. Vůbec jsem přitom nepoužil nadávku nebo sprosté slovo. Rozhodčí, který píská rozhodující zápas play-off, by měl podobné tlaky vydržet, protože to jsou emoce. Ne že bude ješitný a kvůli každé blbosti se hned bude cítit dotčený.Takovéhle zápasy mají pískat zkušení rozhodčí. Sem poslali dva kluky, kteří si tu dělali kurz. Je mi z toho do breku.

V průběhu série jste říkali, že musíte být disciplinovaní a zbytečně svůj tým neoslabovat, protože k vyloučení stačí i sebemenší maličkost...

(skočí do řeči) To mi právě nedošlo, že by stačilo i tohle. S každým rozhodčím podobné konflikty nějakým způsobem řešíme. Ale jestliže je někdo mladý a arogantní, tak to jde jen těžko.

Cítíte tedy křivdu?

Tak určitě cítím křivdu. Ještě se na to podívám s odstupem času, až opadnou emoce. Pak uvidím, jestli jsme byli v právu, nebo ne.

Reklama

Související témata: