Hlavní obsah

Vítězství bych chtěl věnovat bráchovi, říká brankář Slavie Svoboda

Jestli máte najít hvězdy Slavie ve vítězné semifinálové bitvě s Libercem, na Adama Svobodu rozhodně nezapomeňte. Třicetiletý brankář podával po celou sérii výtečné výkony, v rozhodujícím sedmém zápase inkasoval jediný gól. Frázi, že není gólmanem pro play-off, tak jednoznačně postavil na hlavu. Přesto mu v závěrečných vteřinách pondělního zápasu při tlaku Liberce nebylo moc dobře.

Článek

Měl jste v té mele vůbec přehled, kde je puk?

Ne, to vůbec. Jenom se snažíš pozorovat hráče, jak si nahrávají, předvídat a zavírat úhly. Strašně se to tam mydlilo. Kolik já dostal ran zezadu do zad, do lýtek... Takhle zbitý jsem nebyl za celou sezónu. To k tomu ale patří, pro vyrovnání se dělá v rámci pravidel všechno.

Po závěrečném hvizdu jste dokonce ztratil i masku, že?

Tu jsem zahodil. V průběhu zápasu jsem ztratil vyrážečku. Myslím, že mi ji z ruky stáhnul Venca Pletka. Já bych do toho ale sáhl i holou rukou. V té chvíli necítíte bolest.

Rozhodující zápas semifinále Slavia - Liberec na Sport.cz:
ON-LINE:Slavia - Liberec
REFERÁT:Slavia slaví postup do finále
SVOBODA:Vítězství bych chtěl věnovat bráchovi

Ještě k té helmě. To byla spontánní reakce?

Ano. Fanoušci řvali, já nevěděl, co mám udělat. Nechtěl jsem udělat Hašana v Naganu (Dominik Hašek na olympijských hrách v roce 1998 po finálovém triumfu s Ruskem zahodil hokejku). Při postupu s Děčínem to totiž udělal brácha, vyhodil si rameno a má po sezóně. Tohle vítězství bych chtěl věnovat právě jemu, protože má v pondělí třiatřicáté narozeniny.

Co ve vás nyní převládá? Radost z postupu, nebo únava po zápase?

Únava podle mě přijde druhý den. Teď převládá radost z postupu. Nebo alespoň z toho, že se můžu částečně oholit.

Před startem sezóny jste rozhodně nebyli pasováni mezi favority, nyní jste ve finále. Cítíte drobné zadostiučinění?

Neřekl bych zadostiučinění. Během celé sezóny jsme odvedli poctivou práci, hlavně v letní přípravě.

Kdybyste měl vypíchnout klíčový moment celé série, který by to byl?

První dva zápasy u nás. Liberec měl ještě hodně sil, my jsme si přesto udrželi domácí neporazitelnost. Rozhodlo i to, že jsme měli více sil. Hlad po vítězství byl stejný, poslední tři zápasy jsme ale byli lepší.

Ačkoliv jste u toho nebyl, neděsila vás trochu situace zpřed tří let, kdy Slavii Liberec ve čtvrtfinále vyřadil v sedmém zápase v Praze?

Nikdo si to nepřipomínal. To možná působilo jako motivace ve druhém táboře.

Po skončení sedmého duelu proběhlo tradiční podávání rukou se soupeřem. S některými protihráči jste se na delší dobu zastavil a cosi jste si říkali. Co to bylo?

Pogratuloval jsem jim k výkonu. Nechci vyloženě jmenovat, ale Pincák (Marek Pinc) odvedl parádní výkon jak v sérii, tak v celé sezóně. Nesmírně platným hráčem je i Pavel Kašpařík. Těch hráčů je tam ale víc. Rozdají ránu, nehrají však žádné divadlo.

Koho si přejete jako soupeře pro finále? České Budějovice nebo Karlovy Vary?

Tam už si nevyberete. Samozřejmě by ale bylo lepší začínat doma. Já jsem hlavně rád, že jsme postoupili.

Budete se v úterý na rozhodující zápas druhé semifinálové série dívat?

Asi se podívám, máme totiž volno. Uvidím, jestli se budu koukat doma, nebo vezmu Sejčka (Petra Sýkoru, útočníka Pardubic, souseda Svobody) a zajdeme na jedno do hospody, kterou mám dvacet metrů od domu. Se synem, který tady na mě teď čeká, si také nejspíš uděláme nějaký výlet na kole.

Už vám syn stačil poblahopřát k postupu do finále?

Plácnul jsem si s ním. Ještě si o tom ale popovídáme. Bude se mi ptát, jak jsem dostal ten gól, tak mu to budu muset vysvětlit. Nebo proč mi rozbourali bránu. To jsou ale krásné věci.

Reklama

Související témata: