Článek
Co nakonec rozhodlo o vašem vítězství v celé sérii?
Série byla hodně vyrovnaná, myslím, že nám hodně pomohlo i to užší kluziště. Jsem rád, že jsme se na tom s hráči domluvili a myslím, že nám to hřiště sedí. Hlavně je ten hokej hezký pro diváky. Pro ně se hraje.
Výborně jste vstoupili do zápasu, bylo hlavním úkolem pro hráče co nejdříve otevřít skóre?
Já řekl hráčům jednu věc: nejde o to, kdo bude hrát hezky, ale o to, kdo vyhraje. Že hrajete dobře, ještě neznamená, že vyhrajete zápas. Zápas číslo sedm je zkrátka o tom, že kdo dá víc gólů, tak vyhraje. A nám se povedlo vést v jedenácté minutě 2:0. Prostřední část jsme nehráli nejlépe, tam nás podržel Adam (Svoboda) a to asi rozhodlo. Když jsme dali třetí gól, tak se hráči uklidnili a zápas jsme v klidu dohráli.
Hrát sedmý zápas finále musí být velký nápor na nervy, jak jste to cítil vy?
Když jsem přijel do Varů na šestý zápas, tak jsem byl už od rána hodně nervózní a vůbec nevím proč. A dnes když se hrálo o všechno, tak jsem byl ještě půl hodiny před buly úplně v klidu... Myslím, že moje manželka byla dnes nervóznější než já.
Když jste byli ve Varech, vzpomněl jste si na zesnulého Ivana Hlinku?
Druhý den ve Varech jsem si byl zahrát golf a jel se podívat na kamarády. Koupili jsme doutník a vodečku a dali jsme to k pomníčku, který zůstal v té zatáčce. Vždy, když tam jedu, tak se na tom místě zastavím.
Překvapilo vás, jak hráči nakonec zvládli zápas suverénně?
Každý mi vždycky říká, jak při domácích zápasech vypadám klidně. Ale pro mě to určitě v žádném případě v klidu nebylo. Věděli jsme, že Vary mají velkou sílu a v takovémhle zápase může rozhodnout cokoliv.
Jakým soupeřem byly ve finále Karlovy Vary?
Už před finále se Vary proti nám podceňovaly. Jenže já tehdy říkal Jirkovi Kalousovi (asistent Slavie): Vary za sebou nechaly taková mužstva jako Pardubice, Zlín, Vítkovice, Litvínov, Spartu... A také ukázaly, že hokej hrát umí, jejich hráči byli velice organizovaní a výborně jim chytal brankář.
Jak dlouho si ještě budete ten zápas promítat v hlavě?
Asi už ne, teď už o hokeji nechci slyšet. Jsem z něj unavený, pořádně jsem ani nespal. Teď si chci odpočinout.
Bylo tentokrát těžší titul získat než před pěti lety?
Víte, ten titul tehdy v Pardubicích... Byl perfektní, protože byl první. Ale tady v O2 Areně... Pro mne to je jako vyhrát mistrovství světa. Když je sedmnáct tisíc lidí na hokeji... Pro to se hokej hraje a říkal jsem hráčům, že fanouškům nemůžeme udělat, že bychom to nevyhráli. Že si to zkrátka zaslouží a musíme nechat na ledě život.
Co jste zažíval, když vyprodaná Arena skandovala vaše jméno?
Tohle už mám trochu za sebou, prožívat skandování svého jména... Samozřejmě, že když mi bylo dvacet, tak jsem to asi bral jinak. Ale to že jsme vyhráli, dokázali hlavně hráči.
Po zápase jste chvilku seděl na střídačce, co vám v tu chvíli probíhalo hlavou?
Že jsme to dokázali. A vzpomínal jsem na letní přípravu, kdy jsme vyhráli jen dvě utkání a prohráli i doma s Chomutovem. A nakonec to skončilo takhle.
Zkusíte s hráči udržet tempo při oslavách?
Já už na tohle nejsem.
Jak se těšíte na Ligu mistrů, kde jste si vítězstvím vybojovali účast?
Je to pro nás velká výzva, musíme se na to připravit. Prestiž klubu zase trochu stoupne.
Začnete už zítra přemýšlet o tom, jak posílit mužstvo?
Na tom dělám už tak dva měsíce. Asi dva nebo tři hráče bych chtěl přivést, dva nebo tři v klubu skončí.
