Článek
Co nakonec rozhodlo pro Spartu?
Hlavně jsem chtěl zůstat doma, což je pro mě v Praze, kde momentálně žiji již pět let. Za posledních sedmnáct let jsem se totiž už nacestoval dost.
V Praze ale sídlí i Slavia, která o vás rovněž měla eminentní zájem...
S Vláďou Růžičkou jsme v úzkém přátelském vztahu, jsme velcí kamarádi. Zdálo se mi ale takové divné, jít do mužstva, které funguje, vyhrálo loni titul a nějakým způsobem ho narušit. Sparta navíc výrazně posílila, vrátil se David Výborný, což také sehrálo velkou roli. Známe se z nároďáku, hráli jsme spolu.
Smlouvu jste podepsal jen na jeden rok. Proč jste nezvolil delší kontrakt?
Je mi sedmatřicet let, v posledních letech mě často pronásledovala zranění. Ačkoliv teď se cítím zdravotně i fyzicky dobře. Přišlo mi nejlepší podepsat jen na rok, potom uvidíme. V tomhle bodu mé kariéry se vše už odvíjí z roku na rok.
Velice lukrativní nabídku vám předhodil i prvoligový Chomutov, kde jste zároveň mohl vykonávat i manažerskou funkci.
Ta nabídka byla velice zajímavá. A nemluvím o finanční stránce. To vůbec ne. Vážil jsem si všech nabídek, moc za ně děkuju, ale na tuto práci jsem se necítil. Současně hrát a dělat manažera zabere hodně času a není to žádná sranda. Viděl jsem to v Litvínově na Albym (Robertu Reichelovi – pozn. aut.). Když jsem se ještě rozhodl pokračovat v hokeji, chci se mu věnovat stoprocentně.
Neodradil vás od tohoto angažmá i fakt, že mužstvo nehraje extraligu?
To jsem ani moc v potaz nebral. Stejně jako v tom nehrály roli peníze, jak se tady teď doslýchám. To nehrálo žádnou roli. Chtěl jsem prostě zůstat doma.
Někteří fanoušci Litvínova vás nazývají zrádcem - očekávali totiž, že se vrátíte do svého mateřského klubu, kterému společně s Reichelem, Šlégrem a dalšími tamními legendami pomůžete v boji o titul. Co vy na to?
Každý má svůj názor, na to mají lidé právo. Určitě nebudu nikomu nic vzkazovat. Kdybych žil v Litvínově jako dřív, nebylo by co řešit. Necítím se na to každý den cestovat sto kilometrů tam a sto zpátky.
Jak těžké bylo zavolat Robertu Reichelovi respektive Vladimíru Růžičkovi a oznámit jim, že jejich tým neposílíte?
Nebylo pro mě vůbec jednoduché rozhodnout se a nějakým způsobem to rozseknout. S klukama jsem mluvil a řekl jim, co teď říkám vám. Doufám, že to všichni pochopí.
Probíral jste angažmá ve Spartě i s Petrem Nedvědem, který v holešovickém týmu působil loňskou sezónu, ale příliš se mu nedařilo?
Samozřejmě jsme se o tom bavili. Petr tu byl ve složité situaci, přišel v době, kdy tým udělal dva tituly. Kostra týmu se pak rozpadla a Petr na to doplatil tím, že všechno leželo na něm. Nebyla to pro něj jednoduchá situace.
Do české extraligy se vracíte po šestnácti letech. Dlouho jste svůj návrat zvažoval?
Já už jsem tu hrál před třemi lety, když byla v NHL výluka. Už toho pro mě bylo dost, tak jsem to v Americe ukončil. Sám jsem nevěděl, jestli ještě budu hrát, nebo skončím úplně. Do hokeje a tréninku mám ale stále chuť, takže není problém.
Mnoho hráčů ze „Zlaté generace“ se v posledních letech vrací domů. Těšíte se na souboje se svými kamarády?
Je jedině dobře, že se vracejí. Pro ligu to bude zpestření. Všichni se dobře známe, jsme kamarádi. Bude to zajímavé.
Sparta po nevydařené sezóně mohutně posílila. Jak se vám zamlouvá síla jejího kádru?
Vrátil se David Výborný, Michal Broš a Ondra Kratěna, což jsou všechno velice dobří hokejisti. Mužstvo je hodně kvalitní. Prostředí ve Spartě pro mě není cizí, poslední dva roky jsem tu často trénoval.
Asi se shodneme, že cílem nemůže být nic jiného než titul, že?
Sparta má vždycky ty nejvyšší cíle. Hokej se ale nehraje na papíře. Předpoklad tu je, nejdůležitější ale bude, jak budeme hrát na ledě.
