Článek
Zimní stadión v Litvínově bude pravděpodobně vyprodaný, atmosféra napjatá a bouřlivá. Máte obavy, jak vás litvínovští fanoušci přijmou?
Neřekl bych, že bych se měl bát. V Litvínově jsem vyrůstal, hrál jsem tam dlouhou dobu, ale okolnosti jsou takové, že momentálně bydlím už pět let v Praze. Nikoho jsem nezabil, nikomu jsem neublížil. Nemám se za co stydět.
Zápas ale pro vás zajisté nebude tím z nejpříjemnějších...
Toho jsem si vědomý. Bude to pro mě trošku komplikovaný, složitý a nepříjemný zápas. Sám nevím, co od lidí, kteří přijdou, očekávat.
Spatřujete i nějaká pozitiva na tom, že začínáte právě v Litvínově?
Já se tam na druhou stranu i těším. Budu hrát na domácím...(nedořekne) Budu hrát na stadiónu, kde jsem vyrůstal, proti svým kamarádům. Budu se snažit, abych si to nějakým způsobem užil.
Stupňuje se s blížícím se zápasem na severu Čech nervozita?
Je mi sedmatřicet a důležitých zápasů jsem odehrál spoustu. Lehká nervozita přichází až těsně před zápasem. Nejinak tomu bude v úterý.
Máte zprávy, jak se na váš návrat v rudém dresu chystají litvínovští fanoušci?
Tak nějak se to ke mně donese, nějak se to doslechnu. Do očí mi ale nikdo nic neřekl. V Litvínově je jedině hokej, nic jiného tam pro lidi není. Je to jejich jediná zábava. Sport číslo jedna. Nevím, co se tam bude dít. To už ale není otázka pro mě, ale pro fanoušky.
Určitě se k vám ale doneslo, že někteří diváci plánují spálit váš dres. Jaké byste měl v tu chvíli, jako litvínovský odchovanec, pocity?
Tohle neovlivním, těžko s tím můžu něco udělat. Jestli chtějí pálit můj dres, budiž jim přáno. Ať se bude dít, co se bude dít, nějak se s tím budu muset srovnat.
Vaši rodiče stále v Litvínově žijí. Pocítili po vašem rozhodnutí upsat se Spartě nějakou zášť od svého okolí?
Ne. Vůbec.
Přijdou se na zápas podívat?
Táta asi určitě, máma na hokej moc nechodí. Ještě jsem se ale o tom s nimi nebavil.
Komu bude tatínek přát?
Táta fandí vždycky Litvínovu. Já mu to nemám za zlé. Na druhé straně ale vím, že si přeje, aby se dařilo i mně. Fandit ale bude Litvínovu.
Sparta po minulé nevydařené sezóně mohutně posilovala a drtivá většina expertů ji považuje za hlavního favorita na zisk titulu. Souhlasíte s nimi?
To ještě nic neznamená. Je k tomu potřeba i pokora, skromnost a přístup k zápasu. Nejdůležitější je, že máme výbornou partu, táhneme za jeden provaz.
To se ani v kabině mezi sebou nebavíte, že na papíře máte nejsilnější kádr v extralize?
O tom dream teamu mluvíte akorát vy, novináři. Nikdo z nás se na to takhle nekouká. Managementu se sice podařilo dát dohromady silný tým, ještě jsme ale nic nevyhráli. Proto bych taková prohlášení trošku krotil. Hokej se hraje na ledě, ne na papíře. Mužstvo může být jaké chce, ale pokud nebude hrát jeden pro druhého, nikam se nedostane.
Přesto jsou očekávání vysoká. Neznervózňuje vás to trochu?
Všichni jsme profesionální hráči. Speciálně já s Davidem Výborným už máme nějaké zkušenosti a víme, co tlak obnáší. Ke sportu, speciálně k hokeji, to patří. Bude na nás, jak se s tím vyrovnáme.
Hodně si od vás a Davida Výborného slibují i fanoušci. Nebojíte se, že se jejich postoj může po pár nevydařených zápasech otočit?
Stát se to samozřejmě může. Kdybychom ale na tohle měli myslet, nemělo by smysl dál pokračovat v hokeji. Vstupovat do sezóny s obavou, že na vás budou pískat, nejde.
Ačkoliv drtivá většina lidí návrat zlaté generace do extraligy kvituje, objevily se i negativní názory. Jaroslav Holík například prohlásil, že lidi, kteří se na tyto hokejisty těší, budou možná nemile překvapeni. Co vy na to?
Pana Holíka nemíním vůbec komentovat! (důrazně) Je jedině dobře, že se sem kluci z NHL vracejí. Sice už nejspíš mají zenit za sebou, i tak ale české extralize mají co dát. Pokud to někdo vidí jinak, je to špatně.
Jejich věk tedy podle vás skutečně překážkou nebude?
Tady je to furt brané jako v totalitě. Jak je někomu nad třicet tři, je starý... Věk přece není vůbec rozhodující. Hlavní je zdraví a fyzická kondice. Larionov hrál NHL ve dvaačtyřiceti, Chelios ji hraje dokonce v šestačtyřiceti! Samozřejmě to už není takové, jako když vám je pětadvacet, ale platní jsou pořád.
Přemýšlíte občas už nyní, jaké by to bylo zvedat v dubnu nad hlavu pohár pro mistra extraligy?
Momentálně je to strašně daleko. Vždycky se dívám zápas po zápase, takže teď přemýšlím jen o Litvínovu. Mým snem ale je ligu vyhrát. Ať jsem hrál v NHL nebo v reprezentaci, vždycky jsem chtěl vyhrát.
Jak se před startem soutěže cítíte vy osobně?
Už měsíc a půl trénuji na ledě v plné zátěži. Momentálně se jak po fyzické, tak po psychické stránce cítím dobře. To je pro mě důležité.
Návratu ze zámoří tedy nelitujete?
Ne. Došel jsem k rozhodnutí, že sedmnáct let venku stačilo. To jsem měl v hlavě už minulou sezónu. Mohl jsem jít do Ruska, Švýcarska, ale už se mi nechtělo. Že jsem doma, je pro mě velmi příjemná změna. Nemusím se trmácet po Americe, spím ve své posteli. Doufám, že si sezónu užiju a hokej mě bude bavit. Moc se těším. Zatím všechno splňuje mé očekávání.
