Hlavní obsah

Ton doma studuje brankáře, aby pak mohl použít svůj blafák

Jan ŠkvorSport.cz

Výtečný bruslař. Muž s neskutečně rychlou a tvrdou střelou švihem. Všechna tyto přirovnání stoprocentní sedí na sparťanského forvarda Petra Tona. Ještě jedna disciplína je však v jeho podání výjimečná. A navíc v ní vyniká jako málokdo jiný. Pokud máte v kádru Tona a vybíráte vhodné exekutory pro samostatná nájezdy, jeho osobu byste v žádném případě neměli přehlédnout.

Článek

Blafák do bekhendu. Disciplína, která byla v minulosti zásluhou brilantního provedení spojována zejména s Martinem Procházkou. Dnes již ovšem má kladenský útočník zdatného sekundanta, který svého učitele nejspíš přerostl. Pokud Petr Ton při svém samostatném nájezdu zvolí toto zakončení, jen málokdy se mýlí. „Když je provedení dostatečně rychlé a dobře se provede, špatně se to chytá,“ říká sám.

Zápas druhého kola extraligy mezi Spartou a Libercem je stále nerozhodný, o vítězi musí rozhodnout až samostatné nájezdy. Vůbec jako první se ke svému pokusu rozjíždí právě Ton. I gólman Severočechů Michal Fikrt přiznal, že Tonův fígl dobře zná. Přesto byl ale bezmocný. Rychlé přehození kotouče do bekhendu a nekompromisní zavěšení pod horní tyčku. „Viděl jsem, že trošku povyjel a odkryl malé místečko. Z rychlé kličky jde puk zvednout,“ komentoval svoje brilantní zakončení střelec.

Díl náhody a štěstí? Zapomeňte! Čtyřiatřicetiletý útočník má své protivníky v brance dokonale přečtené. Každé volné chvilky věnuje pozorování chování brankářů. „Když jsem doma, koukám se na hokejový přenos. Pokud třeba zrovna hrajeme na Moravě, někdy si televizní přenos nahraji,“ poodhaluje tajemství své kuchyně Ton. Spousta lidí si přitom o hokejistech myslí, že jejich práce končí po opuštění zimního stadiónu.

Nejvíc vyčte ze vzájemných zápasů

Ton je ale jiného názoru. „Podle mě to studuje spousta hráčů,“ překvapuje. Jedním dechem ale dodává, že není nad herní praxi. Ať se v soukromí připravujete sebelépe, zkušenosti z ostrých zápasů vám to nenahradí. „Nejvíc se vyčte ze čtyř vzájemných zápasů během základní části extraligy.“

Přesto sparťanský střelec odmítá, že by byl hned v době převzetí puku při nájezdu přesvědčen o tom, co za pár vteřin provede. „Jsem rozhodnutý pro dvě věci. Liší se to podle toho, jestli gólman vyjede, nebo ne. Člověk musí reagovat tak pět šest metrů od brankáře. Když se mi tam brankář postaví, udělám něco jiného,“ nechává nahlédnout do svých myšlenek.“

Před zápasem s Libercem počítal, že se v brance Tygrů objeví Milan Hnilička. Start Michala Fikrta ho překvapil. Možná i proto, že ho ze zápasů nebo domácích studií příliš nezná. „Kdyby chytal Hnilda, nejspíš bych volil střelu mezi nohy, ten má můj bekhendový blafák dokonale přečtený,“ myslí si Ton. „Každý chytá nějakým jiným stylem, proto můžu jenom teorizovat,“ dodává.

Největší nepřítel? Mensator

Ačkoliv Ton nepůsobí dojmem machra, v jednom si je naprosto jistý. „Když se mi povede úspěšně zakončit kterýmkoliv způsobem, zvedá to sebevědomí. Pro každého praváka je bekhendový blafák takové „nej“ zakončení. Takhle zakončuje devadesát procent praváků.“

Gólman je oproti střelci ve značné nevýhodě. Vždy je o myšlenku pozadu než střelec. Proto je pro něj o něco složitější na provedenou fintu zareagovat. To přiznává i sám Ton. „Musel by vidět do mé hlavy, jak zrovna uvažuji.“ I tak ale sparťanský útočník ví, že dokonalý rozhodně není. V extralize je stále několik gólmanů, kteří jeho bekhendový blafák „nezbaští“. „Kdo je pro mě nejhorší? „Lukáš Mensator z Karlových Varů. Má menší hokejkua rychlejší ruce,“ svěřuje se Ton. Přesto je Mensator jen výjimkou. Ostatní gólmani jsou z jeho triku i po několika letech nešťastní.

Reklama

Související témata: