Článek
Supa přivítal prezident Slavie Miroslav Tvrdý a trenér a generální manažer v jedné osobě Vladimír Růžička, se kterým ještě na konci 90. let hrával v jednom útoku. Mezitím se na obří kostce nad ledem promítaly nejlepší momenty jeho kariéry a ke stropu pomalu stoupal dres s jeho oblíbeným číslem, Sup však přehnanému sentimentu nepodlehl. „Já na nějaké dojímání nejsem, ale po těch letech je to od klubu hezký,“ řekl po ceremonii, která předtím proběhla pouze při konci Růžičkovy kariéry a vytažení jeho dresu s číslem 97.
O celé akci věděl Sup už před sezónou, než se vydal do Německa. „Volal mi Vláďa Růžička s tím, že by se něco podobného mohlo připravit, tak abych s tím počítal. Bylo to pro mne příjemné překvapení a mile mne to zaskočilo,“ tvrdil Sup, jenž si netradičně vyzkoušel v O2 Aréně roli diváka. „Je to jiné koukat na hru seshora, člověk to zná spíš přímo z ledu.“
V německém Duisburgu už se za měsíc a půl pobytu zabydlel, mrzí jej však špatné výsledky. „Zatím jsme odehráli čtyři zápasy a bohužel všechny prohráli,“ hlásil hráč, jenž nastupuje v útoku s krajanem Janem Alinčem a Rusem Selivanovem a na kontě má zatím jednu vstřelenou branku. Na slávu s bývalým zaměstnavatelem jej Duisburg uvolnil bez problémů, bude chybět jen na dvou trénincích.
Ve Slavii prožil Michal Sup třináct ligových sezón a získal s klubem dva tituly, na tom prvním v roce 2003 se dokonce podílel vítěznou brankou ve finále. „Uteklo pár let a ve Slavii jsem asi prožil všechno, co člověk může za hokejovou kariéru stačit, v dobrém i špatném,“ pokusil se bilancovat a pozastavil se nad spekulací o možném návratu.
„O tom nepřemýšlím. Teď mám smlouvu v Německu a uvidíme, co bude,“ řekl s tím, že pokud by k tomu skutečně došlo, asi by ho nedoradil ani fakt, že už jeho dres od nynějška nepatří do výbavy slávistických kustodů. „Tak snad ho můžou zase sundat,“ smál se.