Článek
Vítkovice jsou v extraligové tabulce první a fanoušci loví daleko v paměti, kdy tomu tak bylo naposledy. Co stojí za tím, že je výsledek po dvanácti odehraných kolech tak dobrý?
Povedla se obměna kádru. Odešli hráči, kteří byli ve Vítkovicích okoukaní a předváděli průměrné výkony. Ti, co přišli, si s těmi, co zůstali, sedli herně i lidsky. V kabině se vytvořila velmi dobrá atmosféra.
Každý trenér má svoji filozofii, kterou svým svěřencům neustále vtlouká do hlavy. Co jim neustále opakujete vy?
Že nás zajímá jedině vítězství. Musíme o ně bojovat ze všech sil a přinést mu jakoukoli oběť. Prohrát je povoleno, ale až po tvrdém boji. Zklamání může být akorát z porážky, nikdy ne z výkonu.
Stejná pravidla jsou i v jiných týmech, ale nefungují tak jako zatím ve Vítkovicích. Čím to, že u vás platí?
Na dobré výkony musíte mít kondici a naše letní příprava byla velice kvalitní. Dobrou práci odvedli mí asistenti. S Kamilem Konečným spolupracuji dlouhé roky, nově se Zdeňkem Motákem. Rozumíme si. Hokej má dvě složky. Herní systém a improvizaci. My jsme začali od určitého systému a nyní přicházíme k improvizaci. Hráče to baví, chtějí to tak.
Baví je vyhrávat.
To ano, ale aby vyhrávali, musejí věřit tomu, co dělají. Jak říkám, podařil se vytvořit tým z hráčů, kteří si sedli. Hraje dobře, v některých utkáních jako proti Spartě velmi dobře. Za výsledky jsme rádi, ale nepřeceňujeme je. Každý bod, který si připisujeme, je dobrý bod.
Když to Vítkovice rozbalí, tak často není poznat je-li zrovna na ledě první útok, anebo ten čtvrtý. Proč tlak střídáním formací neslábne?
To vychází z herního systému. Když soupeře dostanete pod tlak, tak nevnímá, jestli proti němu právě stojí první útok nebo čtvrtý. Kdy je na ledě první lajna a kdy čtvrtá, kterou tvoří mladíci, ale znát je. Hráčům s většími zkušenostmi také záměrně dáváme větší prostor. Musejí být na ledě déle, aby mohli unést tlak na ně a ukázat co umějí.
Ve třetí třetině utkání se Spartou nadšení diváci dvakrát skandovali vaše jméno. Vnímal jste to hodně, anebo málo?
V daný moment jsem to samozřejmě vnímal a potvrdil jsem to zvednutím ruky. Žádných větších gest se ode mne nedočkáte. Jednak jsem soustředěný na zápas a jednak ze své dlouhé praxe dobře vím, že sport má dvě tváře. Krásnou, když se vyhrává, a hnusnou, když se prohrává.
