Článek
Nedávno jste prohlásil, že po této sezóně ukončíte kariéru. Platí to pořád?
Uvidíme, rozhodnu se až po sezóně, jestli budu pokračovat nebo ne. Ale jsem připravený skončit a myslím, že mi to nebude dělat problémy.
Co je hlavním důvodem tohoto rozhodnutí?
Roky nikdo nezastavíme. Na jaře mi bude 38 let a to už je poměrně požehnaný věk. Člověk už se víc dívá na to, jestli mu slouží zdraví a je schopen zvládat ten nápor zápasů. A za ty roky už toho může mít plné zuby... Po loňských zdravotních problémech jsem o tom začal vážně přemýšlet. Je to také o tom uvolnit místo mladším, musí se začít prosazovat také jiní.
Přesvědčilo by vás ještě něco k tomu pokračovat?
Když se cítím dobře, tak si říkám, že ještě vydržím... A když by se nám povedl s klubem nějaký úspěch, tak se může stát, že mne to ještě nakopne a budu chtít hrát dál. Ale to se všechno ukáže.
Jak jste na tom zdravotně v současné chvíli?
Dobře. V posledním zápase jsem sice měl menší problém, ale pár dní klidu to spravilo.
V Třinci máte v současnosti silného konkurenta v Martinu Vojtkovi, jak snášíte taková situace?
Martin byl loni nejlepším brankářem ligy, což nebyla náhoda. A letos se prakticky střídáme. Myslím, že zatím to šlape. Ale ještě nejsme ani v polovině sezóny, takže je ještě brzy na nějaké hodnocení. Uvidíme, jak to bude dál.
Reprezentace už je pro vás uzavřená kapitola?
Samozřejmě, to už je uzavřené ve všech směrech. Byl by hřích o tom vůbec uvažovat.
Hrálo v tom roli i to, že jste se s předchozím koučem Hadamczikem nerozešli úplně ideálně?
Myslím, že to není o tom, jestli to bylo nebo nebylo ideální... Nebyl jsem jediný, kdo to viděl stejně, ale média to bohužel nemohla prezentovat... Pro mě je to uzavřená záležitost a spíše smutná věc od lidí, kteří nebyli schopni se tomu postavit čelem.
Můžete se ohlédnout zpátky, co vlastně tehdy bylo špatně?
Když se na to zpětně podívá i laik, tak si to musí vyhodnotit sám, už nemá cenu to rozebírat. Já jsem rád, že teď vede nároďák někdo jiný a že se tam vyčistila atmosféra. Hráči zase chtějí hrát za reprezentaci a to je důležité. Už na turnaj Karjala se vrátilo to zdravé jádro národního týmu a s novým koučem a lidmi ve vedení je tam také jiný vzduch.
Nebylo tehdy ve vás trochu hořkosti po tom, co jste v kariéře dokázal, končit v reprezentaci takovýmto způsobem?
Hořkost ve mně není. Za ty roky člověk na to horší vždycky zapomene a ty hezčí chvíle, které prožil, se mu vybavují celý život. Já jsem v nároďáku prožil krásné chvíle, spoustu oslavných návratů... Takže je na co vzpomínat a to ve mně zůstane. Tyhle vzpomínky už mi nikdo nevezme.
Zavzpomínat jste si mohl i na nedávné exhibici ke 100 letům hokeje...
Bylo to něco parádního. Bylo krásné, že lidi zůstali v ochozech i po zápase národního týmu, aby se podívali na legendy a osvěžili si trochu paměť. Určitě ta akce byla úspěšná.
Co kdyby vás nový kouč reprezentace Růžička přece jen ještě oslovil?
Tak bych ho pozval na víno (usmívá se).
Růžička nyní pozval do národního týmu dva mladé brankáře, je to ta správná cesta do budoucna?
Určitě. Lukáš Mensator už několik sezón prokazuje v extralize nadstandardní výkonnost a Kopřiva je taková kometa mezi našimi brankáři. Určitě je dobře, že je Vláďa vzal na takový těžký turnaj. Oni se oklepou a časem se to týmu vyplatí.
