Článek
Ještě na začátku druhé třetiny se přitom zdálo, že slávisté s přehledem míří za postupem do finále. Když ve 22. minutě zvyšoval kapitán Josef Beránek už na 4:1, Plzeň se zdála být na dně. Za svým soupeřem zaostávala, jakoby se na ní projevila únava z extrémně náročného play-off.
Západočeši ale ukázali příkladnou vůli a ještě před druhým odchodem do kabin stav zápasu srovnali. Pomohl jim k tomu i málo vídaný vlastní gól Červenky. Slávistický útočník rozehrával ve vlastním pásmu tak nešťastně, že kotouč přeskočil hůl obránci Slobodovi a zapadl do klece překvapeného Furcha. „Takový gól padne jednou za pět let. Možná ani to ne,“ nevěřícně kroutil hlavou Roman Červenka.
| Páté semifinále Slavia - Plzeň na Sport.cz: | |
| ON-LINE: | Slavia - Plzeň |
| REPORTÁŽ: | Finále trefil v nájezdech Růžička |
| TRENÉR: | Růžička řadí postup vysoko |
| KAPITÁN: | Straka před spoluhráči smeká |
| STŘELEC: | Zápas jako science fiction |
| PODÍVANÁ: | Parádní reklama na hokej |
Fantastickou kulisu ještě více přivedla do varu 38. minuta. Před plzeňským brankářem Cháberou se strhla hromadná potyčka, do které se zapojilo šest hráčů. Rozhodčí za ni celkem rozdali 108 trestných minut, včetně čtyř trestů do konce utkání.
Nejaktivněji si počínali slávista Vašíček a Plzeňan Nedvěd. Jejich „námluvy“ trvaly takřka tři minuty. „Podle mě to k hokeji patří, jsou to emoce. Pořád lepší než nějaký zákeřný faul. Je jen škoda, že jsme dostali trest ve hře, protože jsme si nechali rukavice,“ zamrzel Jiřího Vašíčka předčasný odchod do kabin.
Bednář: Jako na houpačce na Matějské pouti
To byl ale stále pouhý předkrm toho, co hráči fanouškům nabídli v třetí třetině a následném nastavení a samostatných nájezdech. Když v 45. minutě zkompletoval Bednář svůj hattrick, vypadalo to, že Slavii finále nemine. Zvlášť když šest vteřin před třetí sirénou zavrávoral na útočné modré Smrek a ocitl se na zemi. Kotouč se mu ale přeci jen podařilo posunout na Vlasáka, který okamžitě našel Straku. A Plzeňský kapitán v čase 59:59 trefil prodloužení.
„Nervydrásající horor. Jako na houpačce na Matějské pouti,“ snažil se najít přirovnání Jaroslav Bednář. S jeho slovy souhlasil i bývalý hokejista a dnes spolukomentátor České televize Pavel Richter. „Krásný, fantastický, vypjatý a vyhecovaný zápas,“ chrlil za sebe samé superlativy.
V nastavení měla obě mužstva několik vyložených šancí k tomu, aby zápas zlomila na svou stranu. Vždyť jen plzeňský Vostřák spálil hned tři tutovky! „Plzeň do toho vlétla neskutečně, Vostřák měl na hokejce několikrát vítězný gól,“ vrací se Richter k prodloužení, ve kterém statistiky napočítaly dvacet střel na každé straně!
Razým: Jeden z nejlepších zápasů Plzně. Ne-li nejlepší
Rozhodnout tak musely až samostatné nájezdy, ve kterých jako jediný uspěl Vladimír Růžička mladší. Na Cháberu najížděl pomalu, pak po vzoru florbalu obkroužil svou holí nad pukem kolečko, aby přesnou ranou rozluštil zamotaný příběh. „Nevěřím tomu, že někdo najde lepší zápas. Vůbec bych se nedivil, kdyby nastaly nějaké infarkty. Nemocnice budou narvaný,“ říkal s trochou nadsázky Bednář.
Částečně spokojená byla nakonec i Plzeň. Svými výkony jednoznačně předčila očekávání odborníků, její hra navíc byla pohledná. Zejména právě v pátečním šestém klání. „Byla to hokejová paráda a skvělé vyvrcholení celé série. Když pominu finále s Trenčínem (sezóna 1991-92), hodnotím to jako jedno z nejlepších, ne-li nejlepší utkání našeho klubu,“ prohlásil asistent trenéra Milan Razým.
