Článek
Co bylo klíčové v cestě za titulem?
Rozhodly dva vyhrané zápasy na Slavii. Pro mužstvo to bylo velmi důležité, protože doma manšaft nerad prohrával.
Jak moc bylo důležité mít v brance skvělou oporu v osobě Lukáše Mensatora?
Nejde jen o brankáře, ale hráči mu musí pomáhat. Poznal jsem to v Liberci, kde jsme se dostali hodně vysoko, ale potom se nám zranil brankář a celá série se zhroutila. Ve Varech bylo fantastické, že mužstvo bylo zdravotně v pořádku.
Kdy jste na střídačce zažíval kritické chvíle?
V každém utkání máte krizovou situaci, ať vedete nebo prohráváte. Záleží, jak dokážete mužstvo nahecovat a nabudit, aby nedošlo k ještě většímu marastu. Ve Varech to fungovalo a to bylo hodně důležité. Jádro hráčů bylo fantastické a oni věděli, o co jde a dokázali to prodat.
Musel jste někdy zvýšit hlas nebo od toho byli v mužstvu starší hráči?
Byly chvíle, kdy jsem hlas zvýšil...a hodně.
Například v šestém finálovém utkání po první třetině, kterou jste prohráli 0:3?
Ani ne, protože výkon nebyl špatný a tým potřeboval nabudit spíše pozitivně. Hráčům jsem říkal, že nemáme co ztratit a můžeme jen získat. Záleželo na nich, jak se k tomu postaví, protože nemuseli být nervózní. Hráči najednou začali hrát úplně jinak.
Vypadáte docela klidně na to, že jste vyhrál titul?
Je to příjemné, ale člověk musí myslet dál a už se musíme připravovat na další sezónu.
Jaký je to pocit dostat se do společnosti trenérů, kteří získali titul?
Jsem za to strašně rád a vděčný. Je to cíl každého trenéra. Každý kouč chce vyhrávat a být nejvýš. Vyhrát extraligu je zadostiučinění.
Doufal jste tajně v titul, když jste k mužstvu v létě přišel?
Tak vysoko jsem nemyslel. Chtěl jsem s týmem zopakovat loňský výkon. To, že se podařilo udělat krok navíc, je fantastické. Je to díky poctivé práci všech.
Bude příští sezóna v nové hale, v roli mistra a v Lize mistrů další výzvou?
Laťka je posazená hodně vysoko.
Budete přemlouvat Josefa Řezníčka, aby pokračoval i příští sezónu?
Kdyby hrál, tak bych byl moc rád, protože je velká osobnost a zaslouží si titul, ale je to vyloženě jenom na něm.
Jak moc týmu pomohly zkušenosti s loňským finále?
Určitě se na letošku podepsaly. Hráči věděli, o co jde. V prvním finále nevěděli, co je čeká. Tentokrát byli zkušenější, věděli, že jim domácí prostředí přináší úspěch a mohou se na něj spolehnout.
Vybavíte si, co vám proběhlo hlavou v poslední vteřině, když hráči naskákali na led?
Strašná úleva z celého vypětí a hlavně z poslední minuty. Spoustu zápasů v základní části jsme nezvládali v posledních minutách. Hlavou mi problesklo, co kdyby se to náhodou opakovalo? Nemyslel jsem na nic jiného, než že už je konec...
Jste stejně unavený jako hráči na ledě?
Jsem hlavně psychicky unavený. Není jednoduché zkrotit emoce. Musel jsem pořád přemýšlet, koho dát na led. Nebyla vteřina, kdy bych si mohl ulevit. Pořád jsem musel být ve střehu.
Jak tedy budete relaxovat?
Ve čtvrtek budeme mít oficiální rozloučení se sezónou. V sobotu budu mít seminář v Liberci na Euro Hockey Tour a pojedu se podívat na národní mužstvo. Potom mám do 11. května klid. Bydlím v Pardubicích, kam se v sezóně nedostanu, takže budu tam.
V roce 1972 jste vyhrál jako hráč titul s Pardubicemi. V čem je to jiné, vnímat zlato jako hráč a jako trenér?
To se nedá srovnávat. Jako hráč si to člověk tolik nepřipouští, protože zodpovědnost hráče je jiná než trenéra. Trenér může zápas ovlivnit třeba špatným rozhodnutím. Zodpovědnost trenéra je větší.
Jak vás přivítají v Pardubicích, kde přišli o Ligu mistrů kvůli tomu, že jste vyhráli titul?
To jsem si ani neuvědomil (úsměv). Uvidíme, ale v Pardubicích zas tolik nejsem, takže se s nikým příliš nepotkávám...
Máte pocit, že Vary už ze sebe strhly nálepku toho, že loňské druhé místo bylo náhodné?
Ukázalo se, že náhoda to nebyla. Kdybychom vypadli ve čtvrtfinále nebo bojovali o předkolo, tak by se dalo říct, že loňská sezóna byla náhoda, ale tím, že jsem play-off letos dotáhli do konce, tak je vidět, že hráči na to skutečně mají.
