Článek
Dominiku, zápas na Spartě vám vyšel, navíc jste si připsali cennou výhru. Jak se cítíte vy osobně?
Člověk se samozřejmě cítí lépe než po prvním utkání, které jsme se Zlínem nezvládli na penalty. Dneska to byl přesný opak. Byl to příjemný pocit. Už jenom proto, že jsme v poslední třetině prohrávali a nakonec jsme se dokázali vrátit.
V nájezdech vás jako jediný překonal Petr Ton, který zvolil svůj typický blafák do bekhendu. Tohoto hráče ještě nemáte ve své databázi, nebo nájezd provedl tak dokonale, že se proti tomu nedalo nic udělat?
Provedl to dobře. Bál jsem se, aby mi puk nevrátil zpátky mezi nohy a nechal jsem mu... (nedokončí). Je to složitý, udělal to velmi dobře. Chytat to šlo, ale střelec byl o trošku lepší.
Co jste si po onom nájezdu pomyslel? Tato disciplína vždy byla vaší specialistou, teď jste z ní, v součtu se zápasem se Zlínem, obdržel třetí branku ze tří pokusů...
Tak už to bývá. Člověk se tím ale nesmí nechat rozhodit. Hned nato jel na mě Martin Ručinský, tak jsem si řekl, že na něj zkusím fotbalového brankáře. A vyšlo mi to!
Neříkal jste si v duchu, že by bylo nešťastné prohrát zápas podruhé v řadě po nájezdech?
Neříkal. I když jsem dostal první gól, snažil jsem se na to nemyslet. Říkal jsem si, že nic není prohraného. Hodně mě povzbudilo, když dal Špirko hned v následujícím nájezdu gól.
Z hlediště zápas sledoval Tomáš Netík starší, z jehož hole jste v roce 1981 inkasoval první branku v seniorské extralize. Teď se proti vám postavil jeho syn, který na vás vyslal několik nebezpečných střel. Zaregistroval jste jej?
Hodně jsem si jej všímal, byl to jeden z jejich nejaktivnějších hráčů. Navíc jsemdobře věděl, že je to syn člověka, který mi dal vůbec první gól v extralize.
Vypadá to, že na evropský styl hokeje jste se adaptoval bez nejmenších problémů...
Hrál jsem tu dobrých dvacet let, až do svých pětadvaceti. Hřiště na Spartě navíc dobře znám, loni jsem tu chodil s Martinem Dejdarem a jeho spoluhráči z Olympu každou neděli hrát. Sice na místě obránce, ale zrovna na Spartě mě nemohlo nic překvapit.
Co byste si ještě přál zlepšit?
Ještě je co zlepšovat, nějaké góly jsem pustil. Člověk se potřebuje dostat do zápasového rytmu a vyhrávat. Ještě radši bych byl, kdybychom vyhráli v normální hrací době.
Vedení pardubického klubu začalo své hráče pokutovat i za drobnější přestupky. Vy jste jedním z těch, kteří za práva hráčů bojují. Jaký je tedy váš postoj?
Dohodli jsme se, že v den zápasu se o těchto věcech nebudeme bavit. Je to ale věc, kterou chceme a budeme řešit, protože pro celé mužstvo je to důležité.
Řeší to nějak kabina?
Za sebe můžu říct, že z atmosféry v kabině mám výborný pocit. Je příjemné vidět, že jeden hráč stojí za druhým. To je teď pro nás důležité, přenáší se to totiž i na led.
Existuje tedy nejbližší termín, do kterého by se měla celá situace vyřešit?
Nějaké řešení přijít musí, určitě to ale nebude v nejbližších dvou třech dnech.
