Článek
Nastávající reprezentační přestávka pro vás musí představovat hotové vysvobození. Čekají vás dva týdny bez zápasů, bez nervů ze ztracených bodů a panující střelecké impotence,takže budete mít čas na to, abyste v klidu trénovali a probrali se...
Těžko říci, jestli přestávka k něčemu pomůže, protože se budeme po celých čtrnáct dnů v současném stavu topit. Kdyby se hrálo hned v úterý, třeba bychom vyhráli a zapomněli.
A proč nevyhráváte? Proč jste na gól na domácím ledě čekali dlouhých 175 minut? Vždyť naposledy jste se trefili v desáté minutě zápasu s Vítkovicemi a pak následovalo pětašedesát minut proti Mladé Boleslavi bez branky a v neděli šedesát dalších proti Zlínu...
Začarovaný kruh. Nechodíme před soupeřovu bránu a když už tam konečně přece jen jsme, puk se k nám neodrazí tak, jak bychom potřebovali, nic nám nevychází, všechno je špatně.
Existuje vůbec nějaký recept, jak z panující situace vybřednout?
Pracovat na tréninku a jít štěstí naproti.
Jak se chodí štěstí naproti?
Tím, že se pracuje na tréninku.
Takže vlastně začarovaný kruh...
No jo...
Jenže vám nejde vůbec nic. Dokonce ani přesilovky už nevyužíváte, i když jste jich třeba v neděli proti Zlínu hráli hned osm!
Protože při přesilovkách je to stejné, jako při hře pět na pět. Zápasy se rozhodují před bránou a ne v koutech kluziště! A my před soupeřovou bránou nehrajeme, tam to prostě začíná.
Přitom na soupeřových kluzištích góly dáváte a potíže s koncovkou nemáte...Slavii jste jich nasázeli šest, Litvínovu zrovna tak.
Potřebovali bychom najít nějakou zlatou střední cestu a góly si prostě rozložit. Ale jak k ní dojít? Chtělo by to prostě dát doma konečně nějaký gól. Třeba ušmudlaný, jenž by nám pomohl.Pak totiž začnou vycházet i věci, které se jinak nedaří. Kdybychom proti Zlínu dali branku nikoli pětadvacet sekund, ale třeba pět minut před koncem, určitě by se dalo se zápasem něco dělat. I diváci by se probrali a pomohli, vyvinuli bychom tlak...
Nepodepisuje se na současném kladenském trápení i absence zraněného brankáře Kopřivy? Nemyslíte až příliš na to, že musíte v první řadě bránit a neinkasovat, abyste mladému Cikánkovi pomohli?
Tak to ne, Cikánek je výborný gólman a něco takového vůbec neřešíme.
A nejsou snad prokletím soupeřovi brankáři? Vítkovický Štěpánek, mladoboleslavský Schwarz a teď zlínský Sedláček, na něž doma narážíte a kteří mají výbornou formu?
Ale to přece také nemůže být důvod naší střelecké mizérie. Vždyť výborné gólmany má dneska v lize každé mužstvo. Spíše než o soupeřových brankářích je to o gólech, které nedáváme. Anebo když už ho dáme, pak příliš pozdě. Musíme prostě začít u sebe a ne u protivníků a jejich gólmanů. Není to ani tak o schopnosti a umění střílet branky, jako spíše o psychice, s níž se potýkáme a se kterou si musíme poradit sami.
Třeba vás vysvobodí váš zraněný parťák Martin Procházka, který by se po zranění už mohl po reprezentační přestávce vrátit do sestavy...
Tím si nejsem tak jistý. S jeho návratem to totiž vypadá tak padesát na padesát.
