Článek
Jak se bezprostředně po zápase cítíte? Záda jsou v pořádku?
Musím to zaklepat. Záda zátěž vydržela, s čímž jsem spokojený. Ten výpadek samozřejmě znát byl, člověku se hůř dýchá, ale jinak to bylo dobré. Těší mě to, teď to chce jen trochu potrénovat, aby se dech vrátil zpátky a roztáhly se plíce. Ten návrat proběhl zostra i proto, že jsme hráli jen na tři pětky.
Čekal jste, že se hned v prvním zápase po návratu uvedete třemi body?
To jsem samozřejmě nečekal, ani jsem nad tím nepřemýšlel. Za své tři body jsem rád, ale je škoda, že je nemáme i jako tým. Ale i ty dva beru.
Po šesti prohraných zápasech to musí těšit dvojnásob, že?
To ano, ale mrzí nás, že dáme gól, dostaneme se do vedení a místo toho, abychom si to pohlídali, hned inkasujeme. Není to vůbec příjemné.
Může být tato výhra velkou psychickou vzpruhou do zbývajících zápasů základní části?
Určitě. Bylo to sice vydřené, ale pro nás je důležité, že jsme konečně vyhráli. I za dva body. Mělo by nás to psychicky zvednout. Dokázali jsme si, že hokej hrát umíme, jenom musíme chtít.
V závěru třetí třetiny jste tým dvěma fauly poslal do čtyř. Byl jste na sebe na trestné lavici pořádně nazlobený?
Samozřejmě, šlo to udělat jinak. Byly to zbytečné fauly, ale už se stalo... Ale jsem rád, že to kluci ubránili a v prodloužení jsme pak rozhodli.
Mohly vaše nedovolené zákroky vyplývat z toho, že si vás zlínští hráči pečlivě všímali a hráli vám do těla?
Nemyslím si, že by hráli nějak nad rámec pravidel. Samozřejmě se snažili hrát do těla, ale nic hrozného to nebylo.
