Článek
Když Vašíček po úspěšně zvládnutém předkolu zavítal mezi novináře, vypadal jako boxer, který právě inkasoval těžký knockout. Jeho tvář zdobilo množství stehů, levé oko zalité krví, pod ním obrovský monokl. Do toho mu navíc z brady, která rovněž dostala pořádně zabrat, stékala na zem krev. To všechno památka po střetech s litvínovským Romanem Vopatem z průběhu celé série. I když poslední zápas se na Vašíčkovi podepsal zdaleka nejvíce.
Rozbuška všeho přišla v 36. minutě. Vašíček tvrdě naráží na mantinel jednoho z protihráčů, což neuchází Vopatově pozornosti. Okamžitě se vydává do epicentra dění, shazuje rukavice a s Vašíčkem si jde vše vyříkat ručně. „Nesmyslně vrazil do našeho hráče, tak jsem do toho přijel. Nejdříve jsme se jen strkali, většinou z toho ale vyplyne rvačka. Ostatní křičeli „nechte je, nechte je“, to už pak nemá cenu sezastavit,“ popisoval Vopat zárodek drsné bitky.
K překonání Vopata by se musel zlepšit
Na to, co následovalo poté, nebude Vašíček s oblibou vzpomínat. Vopatovy pěsti zasypávaly jeho tvář jedna za druhou, až nakonec poraženě padl k ledu. „První rány jsem dostával. Než jsem stačil shodit rukavice, už jsem měl tři v obličeji. Trošku jsem zaspal, ale na to se vymlouvat nemůžu. Vopat je silný a pokud bych se mu měl vyrovnat, musel bych se ještě hodně zlepšit,“ smekal slávistický zadák pomyslný klobouk před uměním svého soka.
Ruční výměna názorů mezi slávistickým Jiřím Vašíčkem a litvínovským Romanem Vopatemfoto: ČTK/Stanislav Zbyněk
„Když mi sázel jednu ránu za druhou, nebylo to nic moc. Snažil jsem s tím ještě něco udělat, ale dal jsem mu tak maximálně do helmy, trefil jsem ho snad možná jen jednou. Těch ran, co jsem dostal já, bylo mnohem víc,“ přiznával Vašíček, který ale neuvažoval, že by radši předčasně padl k ledu, aby nemusel snášet další Vopatovy direkty. „To mě nenapadlo. Přece z toho souboje neuteču. Už dřív jsem říkal, že přinejhorším dostanu do huby. Tak jsem dostal do huby,“ říkal Vašíček, jehož obličej po absolvování předkola „zdobí“ dvacet stehů.
„Fakt musím uznat, že je dobrej, umí to. Pořád jsme se spolu (s novináři) o tom bavili, že bych si chtěl zkusit, jaké to s ním je... Tak jsem si to zkusil,“ usmál se Vašíček, který se zamýšlel, proč má Vopat oproti jeho sokům v šarvátkách výhodu. „Má delší ruce, je silný, velký. Mnohem vyšší než já. Určitě je vidět, že bitky dělal v minulosti v zámoří pořádně. Na něj mi průpravy z první a druhé národní nestačí,“ začal se znovu smát.
Žádnou zášť vůči sobě necítí
Pokud se nad Vopatovým vyvoláním rvačky zamyslí, chápe ho. „Litvínov prohrával o tři góly. Proto si myslím, že Vopat ke mně přijel s účelem, že se popere. Aby s tím zápasem něco udělal, což se mu povedlo. Litvínov to nakoplo. Udělal to dobře.“ Po pěstním souboji následoval pro oba aktéry trest do konce utkání a Vašíček přiznává, že v šatně mu při sledování televize nebylo nejlépe. Litvínov totiž krátce poté snížil narozdíl jediné trefy. „To jsem hodně trnul.Naštěstí mě šitím stehů zaměstnával doktor.“
Když Vopat po vyhrané bitce opouštěl led, triumfálními gesty zdravil své fanoušky, navíc se ještě dostal do konfliktu s domácí střídačkou. U šaten ale již k žádnému dalšímu konfliktu nedošlo. „Byl klid. Roman ani nemá zapotřebí, aby dělal ještě další rozbroje. Dal mi na ledě a já mu můžu jen pogratulovat, že byl lepší. K hokeji to patří a oba dva to tak bereme. Žádnou zášť vůči sobě cítit nebudeme,“ tvrdil Vašíček.
Vopat: Od disciplinárky dostanu hodně
Vopata mrzelo, jak jsou ohledně bitek nastavená česká pravidla. V zámoří by totiž trest do konce utkání nedostal. „V Americe to tak většinou bývá, tady jsou ale jiná pravidla, udělat se to nedá. Kompetentní lidé by se nad tím měli zamyslet. Ať si hráči s prominutím rozbijí dr.ky, dostanou pět minut, po nichž jsou zpátky ve hře. Lidé to chtějí vidět, zvlášť když na Slavii přijde jednou za uherskej rok šest tisíc lidí. Jenže tohle se zase určitě potáhne k disciplinárce. Jen doufám, že ta rozhodne lépe než v případu „Bartovič“. Počítám ale s tím, že dostanu hodně, protože jsem to zase já a hraji za Litvínov,“ předvídá Vopat.
Rozpáraný Vašíček: Vzhledem se stejně živit nebudu
Slavia si po dramatickém průběhu předkola zajistila čtvrtfinále a Vašíček tvrdí, že není lepšího léku na jeho bolest. „Když se postoupilo, stehy mi vůbec nevadí. Vyhrálo se, to mě dělá šťastným. Co mě ale šťastným nedělá, je pohled do zrcadla,“ začne se znovu smát a v humorném tónu pokračuje i nadále. „Já už se vzhledem živit nebudu, takže mi to vlastně nevadí.“
Podle jeho slov navíc nejde o nejbolestivější zranění kariéry. „Tohle jsou jen tržné rány. Když jsem se Slavií vyhrál titul (sezóna 2007/08 - poz. aut.), celé play-off jsem hrál se zlomenou rukou, což bylo mnohem horší. Tohle bude za týden v pohodě,“ zůstává v klidu. „I když, až se ráno probudím, to bude určitě ještě horší. U každé rány, kterou jsem v play-off s Litvínovem dostal, tomu tak bylo,“ přiznává Vašíček, který ale Vopatovi nic nevyčítá. „Klidně bych s ním zašel i na pivo. Proč by ne? Ale já vlastně pivo nepiju,“ začne se znovu usmívat.
