Článek
Kdy jste se rozhodl ukončit hráčskou kariéru?
Dospěl jsem k tomu po sezóně, když jsme vypadli v předkole play off se Slavií. Původně jsem chtěl oznámit svoje rozhodnutí do konce března, nakonec jsem to oficiálně sdělil vedení litvínovského klubu až ve středu ráno. Jsem rád, že to mám za sebou. Stejně bych musel tohle rozhodnutí někdy v budoucnu udělat.
Co vás k tomu vedlo?
Hokej jsem hrál profesionálně od šestnácti, nemyslím, že bych byl najednou unaven trénováním nebo hraním, spíš psychicky. V poslední sezóně jsem už asi neodváděl výkony, jaké se ode mě očekávaly. Dřív jsem někdy dokázal takříkajíc sám porazit soupeře a letos jsem cítil, že už to není ono. A proto končím.
Pořád jste ale byl osobností extraligy a patřil k předním hráčům v bodování...
Na tohle já ovšem nikdy nehrál, měl jsem jiné cíle. Pro mě bylo vždy prvořadé, aby mužstvo šlapalo. Věk se zkrátka nedá zastavit a po třiadvaceti letech na ledě jsem měl pocit, že už to prostě nejsem já. Největším problémem byla psychická příprava na zápas. To dvouhodinové čekání, než se vhodí první buly.
Jak na vaše rozhodnutí reagovala rodina?
Všichni doma věděli, že o tom uvažuji. Proto je to nepřekvapilo a vzali to v pohodě. Na mém životě s hokejem se nic nemění, budu dál vytížený v roli kouče. Jedna etapa pro mě končí, druhá začíná.
Měl jste hned jasno, že se dáte na trenérské řemeslo?
Hned ne, ale postupem času jsem zjistil, že by mě to mohlo bavit. Studuju licenci A.
Jak se na novou roli těšíte?
Určitě jsem plný očekávání. Je to pro mě něco nového, budu se chtít hodně učit. A chvíli potrvá, než si na novou práci zvyknu. Po hráčské stránce se mi celkem dařilo a doufám, že to bude pokračovat i na trenérské lavičce.
Jakým chcete být koučem?
Věřím, že mám z čeho brát, co se týče hráčských zkušeností. Nějakou vizi v hlavě nosím, ale nejdříve ji proberu s trenérským kolegou Jiřím Kučerou. Chci si vzít všechno pozitivní od trenérů, kteří mě vedli ať v klubech nebo v reprezentaci.
Je vzorem Ivan Hlinka?
Ivan byl výjimečný. Kapitola po něm je uzavřená. Chtěl bych jako trenér dosáhnout maximum, ale co to bude, zůstává otázkou.
Před šesti lety jste se vracel do Litvínova s cílem pomoci klubu jako hráč k vysněnému titulu v extralize. Mrzí vás, že se vám to nepovedlo?
Měl jsem nějaký cíl, ale bohužel se mi ho nepovedlo splnit. Ale zase jsem získal jiné úspěchy.
Který z nich stavíte nejvýš?
Nejkrásnějším momentem byla olympiáda 1998 v Naganu i tituly mistrů světa. Do vzpomínek teď ale patří i první a poslední zápas v extralize a v zámořské NHL.
A naopak, nejhorší zážitky?
Určitě blamáž s reprezentací v zápase s Německem na Světovém poháru (1:7 v roce 1996). Na to také nezapomenu. Bohužel i takové porážky k hokeji patří a musel jsem se s tím naučit žít.
Chystáte loučení s litvínovskými fanoušky?
Plánují se nějaké akce, 30. července by se měl hrát v Litvínově rozlučkový zápas můj i Jirky Šlégra, kdy chceme pozvat naše bývalé spoluhráče.
Kdo vás nahradí v roli kapitána Litvínova?
Moje loučení je příliš čerstvé, ještě jsme se o tom nebavili. Hráči mají momentálně dovolenou a budeme to řešit až při zahájení letní přípravy.
