Článek
„Já jsem ale nevěřil, že by to mohl být rozhodující gól. Doufal jsem, že ještě nějaké další branky přidáme,“ vykládal po zápase Rákos, jenž se stal hrdinou druhého finále. „Prožívám krásné pocity. Ale doufám, že to není můj vrchol kariéry, přece jen mám ještě všechno před sebou,“ pokračoval dvaadvacetiletý křídelník.
Ve 24. minutě jel společně s Kolářem dva na jednoho. Zdálo se, že Rákos z levé strany na poslední chvíli ještě svému parťákovi přihraje, ale on napálil puk za zaskočeného Štěpánka. "Už na červené čáře jsem věděl, co udělám. Jen jsem koukal na beka, jestli udělá krok ke mně. Zkouším to na tréninku a vychází mi to, jenže v zápase jsem většinou vystřelil po ledě. Teď mi to konečně vyšlo nahoru.
Za vítěznou trefu jej nyní zřejmě čeká tučné zápisné v pardubické kabině. "Nevím, kolik to bude stát, ale Libor Pivko na mně určitě něco vymyslí," usmíval se Rákos, jenž počítal s tím, že podruhé jeho tým Vítkovice neporazí tak jednoznačně jako v prvním případě. "Říkali jsme si, že ten včerejší zápas vlastně nic neznamená, že jde jenom o jednu výhru. A 1:0 je nejkrásnější vítězství," měl jasno.
