Článek
V konečném bodování vyřazovací části obsadil obránce Píša skvělé šesté místo, hned za takovými útočnými esy jako Červenka, Nedvěd, nebo Petr Sýkora. Ve třinácti zápasech nasbíral šest branek a osm přihrávek, z beků byl o bod lepší jen zadák Slavie Petr Kadlec. Jen ve finále vstřelil pět branek a byl nejlepším střelcem série.
„To je spíš otázka štěstí. Když se hráče drží, tak mu tam pak najednou spadne skoro všechno,“ odmítal Píša velké zásluhy. Poslední branku zaznamenal v poslední minutě čtvrtého finále, kdy svou dělovkou při power play vyrovnal na 2:2 a definitivně zlomil odpor Vítkovic, které sahaly po první výhře v sérii. „Byl tam odražený puk, tak jsem si k němu najel. Zavřel jsem oči a vystřelil,“ popsal svou parádní trefu.
„Aleš Píša měl fantastické play-off, což dokázal i tou trefou na konci základní části,“ chválil svého spoluhráče hvězdný Dominik Hašek. „Dominik kecá, nejvíc se o ten titul zaslouží on,“ smál se Píša. „Všichni víme, kde byla naše nejsilnější stránka. Ale i tak je to od něj hezký.“
Po zisku svého prvního titulu seděl unavený v šatně vedle dalšího hrdiny posledního zápasu Radovana Somíka a v poklidu bafal z doutníku, které lidé z klubu hráčům narychlo rozdali mezi pardubické hráče. „Letos jsme to měli dobře rozehrané a věřil jsem, že když dojdeme takhle daleko, tak titul uděláme. Jsem rád, že jsme to dokázali, jsou to krásné pocity,“ vyprávěl.
Nejblíže k titulu byl před třemi lety, kdy Pardubice prohrály finále se Spartou 2:4 na zápasy. O to víc si vychutnává, že se mu to podařilo o něco později v klubu, kde strávil většinu kariéry. „Vyloženě kvůli titulu jsem se ale do Pardubic nevracel. Už jsem byl dlouho v zahraničí a chtěl jsem být doma s rodinou. O to hezčí však je, že to přišlo už teď a nemusím čekat až do pětatřiceti,“ usmál se 33letý Píša.
