Článek
„Od rána jen telefonuji, včera jsem se vrátil domů až v osm, rodina docela koukala,“ je trochu udivený sedmatřicetiletý rodák z Litoměřic.
V pondělí mu připravili a vyklidili na zimním stadiónu v Mladé Boleslavi sídlo. Zatím jde o čtyři stěny, stůl a skříň. „Stěhuju se, zvykám si na nový život,“ pronese. Dvacet let minulých připomíná jen jedna hokejová maska. „Betony zůstaly na půdě. Spíš to vypadá, že budu muset mít v kanceláři hodně fotek rodiny,“ směje se. Narážka na časové vytížení se nedá přehlédnout.
V posledních měsících žil ve volnějším režimu. Dopoledne trénink, odpoledne volno a čas s rodinou, která je pro Hniličku vším. Nyní obrat. K tomu nové myšlení a hokejová politika navrch. „Určitý respekt mám, tohle jsem v životě nedělal, ale zase jsem v oboru, který miluju. Když mě vzbudíte o půlnoci, tak já vím, jak má hokej fungovat. Jestli to budu umět aplikovat do reálu, to je otázka. Jsem na tuto výzvu připravený,“ je odhodlaný olympijský vítěz z Nagana a trojnásobný mistr světa, který má jasno o své nejsilnější etapě v životě. V roce 2001 slavil titul mistra světa. Měsíc poté se mu narodila dcera. To mu už nikdo nevezme.
Bednáře by v Boleslavi chtěli
Dojmy z pozice manažerské teprve očekává. „Už jsem v sobě neměl motor, připadal jsem si i starý, byl čas skončit,“ přiznává táta Barbory a Adély. Nastává doba, kdy končí ledabylý oděv a přichází období nažehlených puků a perfektně padlých košil. „S tím problém nemám, v NHL jsem tohle zažil. Ale po hráčích to tady vyžadovat nebudu, tady nejsme v zámoří,“ usměje se.
Vlídnou tvář mu nezkazí ani otázka o možném comebacku. Je si jistý. „Mně se to nestane, necítím v sobě červíka, který by mě měl hnát zpátky,“ povídá. Jednoho v sobě přece má. V Boleslavi trénuje Jaroslav Bednář, který je zatím bez smlouvy.
„O Jardu máme zájem, ale náš rozpočet je limitovaný,“ je realistou Hnilička, který se odmítá natáčet na střídačce při tréninku. „Klub není o mne, ale o hráčích,“ je nekompromisní a odchází mezi čtyři stěny a telefon mu opět zvoní.
