Článek
Upřímně, čekal jste po množství změn takový suverénní vstup Českých Budějovic do extraligy?
Myslím, že tohle nečekal nikdo, ani největší optimista. Nervozita před sezónou byla na místě, změny přišly velké, stejně tak očekávání, co to s týmem udělá. Výhodou bylo, že máme široký kádr, vyzkoušeli jsme hodně hráčů a kluci od začátku věděli, že bojují o místo. To je hnalo k maximálním výkonům, navíc se nám podařilo skloubit útoky i obranné dvojice, všechno si rychle sedlo. Ale nechci ten start přeceňovat a stavět si vzdušné zámky. Jsme na začátku nové cesty, chceme mužstvo nachystat na příští tři čtyři roky, aby hrálo na špici.
Jak se takový vstup projevil na náladě v kabině? Nemusíte euforii krotit?
Od začátku klukům říkám, aby nelétali vysoko. Ale ten start je nad očekávání, takže atmosféra je samozřejmě dobrá. I v trénincích je vidět, jak je to baví, má to spád, ani únava není taková, když se vyhrává. A já jako trenér mám radost, z toho, jak si kluci plní své povinnosti. Ale zatím žádné náznaky, že by si kluci mysleli, že nad ně není, nevnímám.
Důležitou roli ve vašich výsledcích hraje brankář Jakub Kovář. Nebál jste se, že nahradit Romana Turka bude pro něj příliš velkým soustem?
Roman svůj konec avizoval dlouho, už vloni jsme ho přemlouvali. Kubu na to v podstatě dva roky připravoval, mají spolu dobrý vztah. I teď Roman zajde do kabiny, navíc máme výborného trenéra gólmanů... Kuba ukázal už vloni, jaký je talent, teď na něm leží největší díl zodpovědnosti. Před sezónou mě mnozí považovali za snílka, když jsem říkal, že je to gólman pro nároďák, ale teď to potvrzuje. Hašek nebo Bříza také začali v lize brzo, byli hozeni do vody, plavali a pak z nich vyrostly takové hvězdy...
Zápasy vyhráváte o gól, maximálně o dva, o čem to svědčí? O psychické odolnosti?
V minulé sezóně se nám to nestávalo, spíš jsme v posledních sekundách prohrávali, i když jsme byli lepší. Asi je to v té týmovosti, kluci si fandí, cítí větší zodpovědnost jeden ke druhému, vnímají i konkurenci od mladých. I když v závěru sestavu redukujeme, je kam sáhnout, dohrávají to i mladí kluci, kteří tak získávají onu psychickou odolnost. Hráči padají do střel, až tam občas je i přemíra snahy... A potřebujete i to štěstí.
I pro vás na střídačce to musejí být nervy. Asi byste uvítal občas i nějaký zápas s daleko poklidnějším závěrem...
Takových ale moc není nikde, snad jen když Vary vyhrály v Brně 7:0... Nad Spartou jsme také vedli 3:0 a za čtyři minuty to bylo o gól. Byla by škoda takový zápas pustit.
Jsou pro vás duely se Spartou, kde jste opakovaně působil, pořád výjimečné?
Snažil jsem se to před zápasem nepřipouštět, ale když pak při rozbruslení vidíte ty fanoušky, co dřív řvali vaše jméno, tak si ty roky vybavíte. Ke Spartě mám obrovský vztah, to už mi nikdo nevezme. Ale teď jsem tam stál jako soupeř, věděl jsem, že není v optimální pohodě, tak jsem nechtěl, aby se chytla proti nám. Ale jestli si někdo myslí, že jsem to vítězství bral jako satisfakci, tak to určitě ne, není proč. Zažil jsem tam nádherné věci, bylo mi těch kluků až trochu líto.
V čem podle vás vězí současné trápení Sparty?
To se stane, za deset kol může být zase mezi nejlepšími třemi. Také jsme v sezóně 2005–2006 ze 13. místa vyhráli ligu. Potenciál ten tým má, jen to potřebuje otočit. Mohlo se jim to povést už u nás, bylo jich plné hřiště. Znám to z dob, kdy jsem tam byl jako trenér, když se nedaří, každý z ligy vás chce zašlapat, Sparta je milovaná i nenáviděná...
Probíráte její situaci se synem Davidem, kapitánem Sparty?
Zavoláme si po každém kole. Ale teď před zápasem ani po něm jsme spolu nemluvili, to by bylo neprofesionální. Až dneska ráno (ve středu – pozn. red.) jsme si volali, já mu řekl, jak jsem to viděl. Ale pomoci jim nemůžu, ani kdybych chtěl, od toho jsou tam jiní...
Jak jste na tom nyní se zdravím? Od léta vás trápí koleno...
Chodím po doktorech, není to žádná sláva. Ale už chodím bez berlí, tak jsem pozitivnější.
Na led už s hráči můžete?
To jsem ještě nebyl, aspoň už vydržím stát celý trénink. Ale už bych chtěl na led, chybí mi to, zvlášť když tu teď vládne taková pohoda.
Když jste vloni podepisoval smlouvu na další sezónu, říkal jste, že Budějovice budou možná vaší poslední trenérskou štací. Platí to pořád?
Platí. Když se daří, člověk si říká, že by to mohl vydržet ještě deset let, ale zatím počítám, že tu budu do konce sezóny a pak se uvidí. Ono se v téhle profesi nedá moc plánovat, když si řeknu, že tu vydržím dalších pět sezón, tak mě za dva měsíce vyhodí (směje se). Já jsem šťastný, že se teď daří. Když vidíte tu euforii v zaplněném hledišti, diváci vyvolávají vaše jméno, tak to je nejhezčí odměna za práci.
