Článek
Vše se uskutečnilo anonymně, bez poct. "Já si na to nepotrpím, to je věc lidí v klubu, zda chtějí nějaké loučení dělat. Přišlo to rychleji, než jsem si myslel. Zvážil jsem svou situaci ze všech stran a došel k tomu, že nejlepší řešení je odejít," říká obránce, jenž kariéru ukončil ze dne na den ve chvíli, kdy Budějovice prožívají těžkou krizi.
Potlačil lítost, během pár minut si v šatně zabalil věci a zmizel. "Tělo už říká dost. Bolavá záda potřebují odpočinek, cítím klouby a navíc jsem už nedokázal dál snášet ten obrovský psychický tlak." Hrát hokej pod tíhou mizérie Suchánka netěšilo. "Rozhodl jsem se, že končím a s manažerem Pařízkem se rychle dohodl, že příležitost dostanou mladí. Nepohádali jsme se, spíš si věci vyříkali," vypráví bez stopy rozhořčení.
"Přestože v klubu panuje napětí, rozešli jsme se v dobrém. V lednu mi bude dvaačtyřicet a špatné výsledky mi braly chuť tu dřinu vydržet," přiznává, že rozhodnutí ukončit hokejovou dráhu udělal i pod dojmem katastrofálního vstupu Budějovic do sezóny.
Nejsem Hašek, abych odcházel natřikrát
Vytušil, že ani pro rozlučku se spoluhráči není vhodná doba. "Budějovice jsou v tabulce poslední, to nemá nikdo náladu. Nešel jsem ani za kluky do kabiny, ale pozdravíme se a prohodíme pár slov. Pochopitelně mužstvu fandím, navíc bych tu rád pracoval s mládeží. Třeba by moje zkušenosti někomu přišly vhod. Nemám žádnou zášť, všem v klubu se mohu s čistým svědomím podívat do očí."
Zatím se Suchánek rozmýšlí, jak bude po odchodu z vrcholné scény žít."Ještě mi chvíli potrvá, než si zvyknu. Zatím cítím smutek na duši, ale konec kariéry si musí prožit každý." Dostal hned nabídky z jiných mužstev. "Jedna přišla i z extraligy, ozvala se také cizina, jenže vše jsem odmítal," usmívá se. Volalo mu i hodně známých, zda konec kariéry opravdu myslí vážně. "Všechny jsem ubezpečil, že definitivně odcházím. Už mám svůj věk a nejsem Hašek, abych odcházel natřikrát. Zahraju si tak maximálně za starou gardu."
Hrál na olympiádě, lákala jej i NHL
Nezlákala ho ani možnost hrát se synem druhou ligu za Milevsko. "Zažil jsem s ním v létě na ledě přátelák proti Britům a skončilo to hloupou rvačkou," vzpomíná a nemá už hokejový sen, po jehož splnění by toužil. "Hrál jsem stabilně za národní mužstvo, jel jsem na olympiádu do Calgary a byl to skvělý zážitek, byť jsme tam na medaili nedosáhli. V extralize jsem také vydržel celkem dlouho a zažil na ledě prakticky tři generace hráčů."
Kdyby se v 80. letech rozhodl k emigraci, mohl si zahrát i NHL, vždyť jej draftovalo Calgary Flames "Nejprve jsem to vzdal kvůli rodičům, jež jsem nechtěl vystavit potížím, které by jim komunisti dělali. Reálná nabídka přišla hned po olympiádě v roce 1988, to jsem ale nechtěl doma nechat manželku se synem, i když slibovali, že je za mnou dostanou."
Místo hokejky vařečka?
Když se před lety vracel ze zahraničního angažmá v Itálii, měl skoro třicet kilo nadváhu, teď by rád přibývání hmotnosti zabránil aktivním sportem. "Běhat mě asi neuvidíte, ale na kole se klidně projedu. Navíc určitě zastanu nějakou práci v rodinné restauraci." Každý by asi čekal, že půjde o klasickou jihočeskou hospodu, jenže Suchánek vlastní už osm let pizzerii. "Na chuť italské kuchyni jsem přišel v době, kdy jsem tam hrával. Lidé si to zatím chválí. Snažíme se, aby vše bylo na úrovni nejen jídlem, ale i prostředím."
Nyní by se chtěl věnovat především rodině, na kterou neměl moc času. "Pořád jsem někde lítal a doma si mne moc neužili. Rád bych jim vše vynahradil. Budu žít klidněji a těším se na klidnější styl, i když hokej rozhodně neházím za hlavu, vždyť jsem mu obětoval podstatnou část života," říká trochu smutně Suchánek, jenž se v létě možná ještě dočká bouřlivého aplausu i pohledu na dres s číslem 92 stoupající ke stropu českobudějovické Budvar Areny.