Hlavní obsah

Suchánek si na roli diváka ještě zvyká

Martin Kézr, Právo

Teprve si zvyká na roli diváka extraligových utkání, při každé akci na ledě ještě nervózně poposedne, ale jinak už je 41letý Rudolf Suchánek smířen s tím, že hráčskou kapitolu svého hokejového života definitivně uzavřel. V nejvyšší domácí soutěži odehrál za dvacet sezón rekordních 846 utkání, ale odchod přece jen proběhl jinak, než si plánoval

Článek

Vše se uskutečnilo anonymně, bez poct.  "Já si na to nepotrpím, to je věc lidí v klubu, zda chtějí nějaké loučení dělat. Přišlo to rychleji, než jsem si myslel. Zvážil jsem svou situaci ze všech stran a došel k tomu, že nejlepší řešení je odejít," říká obránce, jenž kariéru ukončil ze dne na den ve chvíli, kdy Budějovice prožívají těžkou krizi.

Potlačil lítost, během pár minut si v šatně zabalil věci a zmizel. "Tělo už říká dost. Bolavá záda potřebují odpočinek, cítím klouby a navíc jsem už nedokázal dál snášet ten obrovský psychický tlak." Hrát hokej pod tíhou mizérie Suchánka netěšilo. "Rozhodl jsem se, že končím a s manažerem Pařízkem se rychle dohodl, že příležitost dostanou mladí. Nepohádali jsme se, spíš si věci vyříkali," vypráví bez stopy rozhořčení.

"Přestože v klubu panuje napětí, rozešli jsme se v dobrém. V lednu mi bude dvaačtyřicet a špatné výsledky mi braly chuť tu dřinu vydržet," přiznává, že rozhodnutí ukončit hokejovou dráhu udělal i pod dojmem katastrofálního vstupu Budějovic do sezóny.

Nejsem Hašek, abych odcházel natřikrát

Vytušil, že ani pro rozlučku se spoluhráči není vhodná doba. "Budějovice jsou v tabulce poslední, to nemá nikdo náladu. Nešel jsem ani za kluky do kabiny, ale pozdravíme se a prohodíme pár slov. Pochopitelně mužstvu fandím, navíc bych tu rád pracoval s mládeží. Třeba by moje zkušenosti někomu přišly vhod. Nemám žádnou zášť, všem v klubu se mohu s čistým svědomím podívat do očí."

Zatím se Suchánek rozmýšlí, jak bude po odchodu z vrcholné scény žít."Ještě mi chvíli potrvá, než si zvyknu. Zatím cítím smutek na duši, ale konec kariéry si musí prožit každý." Dostal hned nabídky z jiných mužstev. "Jedna přišla i z extraligy, ozvala se také cizina, jenže vše jsem odmítal," usmívá se. Volalo mu i hodně známých, zda konec kariéry opravdu myslí vážně. "Všechny jsem ubezpečil, že definitivně odcházím. Už mám svůj věk a nejsem Hašek, abych odcházel natřikrát. Zahraju si tak maximálně za starou gardu."

Hrál na olympiádě, lákala jej i NHL

Nezlákala ho ani možnost hrát se synem druhou ligu za Milevsko. "Zažil jsem s ním v létě na ledě přátelák proti Britům a skončilo to hloupou rvačkou," vzpomíná a nemá už hokejový sen, po jehož splnění by toužil. "Hrál jsem stabilně za národní mužstvo, jel jsem  na olympiádu do Calgary a byl to skvělý zážitek, byť jsme tam na medaili nedosáhli. V extralize jsem také vydržel celkem dlouho a zažil na ledě prakticky tři generace hráčů."

Kdyby se v 80. letech rozhodl k emigraci, mohl si zahrát i NHL, vždyť jej draftovalo Calgary Flames "Nejprve jsem to vzdal kvůli rodičům, jež jsem nechtěl vystavit potížím, které by jim komunisti dělali. Reálná nabídka přišla hned po olympiádě v roce 1988, to jsem ale nechtěl doma nechat manželku se synem, i když slibovali, že je za mnou dostanou."

Místo hokejky vařečka?

Když se před lety vracel ze zahraničního angažmá v Itálii, měl skoro třicet kilo nadváhu, teď by rád přibývání hmotnosti zabránil aktivním sportem. "Běhat mě asi neuvidíte, ale na kole se klidně projedu. Navíc určitě zastanu nějakou práci v rodinné restauraci." Každý by asi čekal, že půjde o klasickou jihočeskou hospodu, jenže Suchánek vlastní už osm let pizzerii. "Na chuť italské kuchyni jsem přišel v době, kdy jsem tam hrával. Lidé si to zatím chválí. Snažíme se, aby vše bylo na úrovni nejen jídlem, ale i prostředím."

Nyní by se chtěl věnovat především rodině, na kterou neměl moc času. "Pořád jsem někde lítal a doma si mne moc neužili. Rád bych jim vše vynahradil. Budu žít klidněji a těším se na klidnější styl, i když hokej rozhodně neházím za hlavu, vždyť jsem mu obětoval podstatnou část života," říká trochu smutně Suchánek, jenž se v létě možná ještě dočká bouřlivého aplausu i pohledu na dres s číslem 92 stoupající ke stropu českobudějovické Budvar Areny.

Reklama

Související témata: