Článek
Budík ve čtvrtek zvonil o něco časněji. Nasedl do auta a v sedm vyjel z Teplic. Po čtyřech hodinách dorazil do Prahy na Slavii. Cesta, která obvykle trvá něco přes hodinu se díky sněhovému přídělu znásobila. Žádný problém, on přesto vstřelil za dočasný klub gól.
„Cítil jsem, že jsem do něčeho píchnul. Možná do hokejky, puku, nevím, ale jsem za to rád,“ popsal šťastnou chvilku hráč, který nehrál tuctové klání. V Litvínově s českou nejvyšší soutěží začínal, na Slavii zase hrál před deseti lety téměř dvě sezóny. Teď se obě mužstva potkala, on v tomto měření sil hrál, přitom patří jinému týmu.
Na Slavii i v Litvínově stále zná lidi
„Je to zvláštní se vrátit, pár lidí tu znám. Třeba kustody, lidi co se motají kolem týmu, je to tu stejný, takže jsem neměl problém zapadnout, ale tenkrát to byl ještě Eden. A Litvínov? Znám tam půlku lidí, občas se chodím na ně dívat,“ zavzpomínal Skořepa, který pár minut po zápase absolvoval debatu s trenérem Vladimírem Růžičkou přímo v šatně. Přesnější detaily ale zůstaly jen mezi nimi.
„Byly to informace o hostování, nyní záleží na klubech, budou se domlouvat. Zítra se rozhodne,“ nechtěl více říci forvard o své budoucnosti. A co by si přál on? Zůstat, nebo s vrátit?
„Jsem hráč Chomutova, záleží na něm, podřídím se. Ale jsem také rád za šanci, kterou jsem tady dostal, rád Slavii pomůžu,“ nezakrýval sympatie útočník, který kdyby mohl, tak by v hokeji třeba zvětšil branky.
