Rubriky:

Tipsport extraliga

Zažil i bláznivé Las Vegas. Bonka už ale cizina neláká, užívá si jízdu Třince

22. prosince 2010 11:28

Je kapitánem týmu, který se většinu sezóny drží na špici hokejové extraligy a může být jedním z favoritů na titul, přesto zůstává útočník Třince Radek Bonk při zemi. V rozsáhlém rozhovoru pro Sport.cz vyprávěl také o dlouhé kariéře v NHL, nepovedeném angažmá v Rusku, neuskutečněném návratu do národního týmu, nebo o výchově svých čtyř dětí s kanadskou manželkou.

 

Radek Petrášek, ČTK

Třinec se celou sezónu drží na špici, čím to podle vás je?

Je to samozřejmě příjemné, ale pořád se dá hodně věcí zlepšovat. Daří se nám v útoku a máme skvělého gólmana, na pár detailech ještě můžeme zapracovat v obraně.

Vysoko se v bodování drží jen Martin Růžička, ostatní hráči Třince jsou o dost níže. To svědčí o tom, že tým sází hodně na kolektivní pojetí...

Máme všechny pětky vyrovnané. Není to tak, že by u nás jedna řada rozhodovala každý zápas tak jako třeba v Plzni. U nás když se někomu nedaří, tak může skórovat kdokoliv další.

To může být výhoda pro play-off, kde však Třinec v posledních sedmi letech nikdy nepřešel přes čtvrtfinále...

Předchozí sezóny jsem nezažil, ale v té poslední jsme bohužel narazili na výborné Pardubice. Jeden zápas se nám povedl, ale pak byl soupeř mnohem lepší. Další play-off je ještě daleko. Samozřejmě je naším cílem se do něj dostat a mít nejlepší postupovou pozici, jen musíme ještě naši hru doladit.

Nedávno jste jako kapitán týmu podepsal Chartu fair-play. Co si o celém projektu myslíte?

Je to zajímavé, ale pokud ty uvedené principy nebudou dodržovat všichni, tak to moc nepomůže. Myšlenka je to dobrá.

S tím chováním souvisí i poslední extraligové kauzy - odečtení bodů třem klubům nebo vysoká pokuta pro Tomáše Vlasáka za kritiku vedení soutěže...

Bylo kolem toho hodně napsáno a já se k tomu nechci ani moc vyjadřovat. Byly to pro týmy tvrdé tresty, na druhou stranu jsou tu nějaká pravidla. Co se týče Tomáše Vlasáka, tak myslím, že kdyby se někdo podobně ostře vyjádřil v NHL o šéfovi Gary Bettmanovi, taky by byl potrestán hodně vysokou pokutou. I když je fakt, že jsem něco podobného během let v NHL nezažil.

V květnu jste v Třinci podepsal novou smlouvu do konce příští sezóny. V té době vám bude 36 let, dokážete si představit, že pak s hokejem skončíte? 

To se přijďte zeptat po konci té sezóny (úsměv). Jsem v Třinci spokojený a jestli bude ta další sezóna pro mě poslední, se rozhodnu až pak. Zda mi bude sloužit zdraví a budu mít výkonnost. Podívejte se na Honzu Peterka, v 39 letech je stále oporou našeho týmu a tahounem.

Přichází v úvahu ještě zahraniční angažmá, nebo vás vyléčilo krátké působení v ruské Jaroslavli?

(smích) Nevím, jestli mne Jaroslavl vyléčila... Ale náš nejstarší syn začne od příštího roku chodit do školy a chceme, aby to bylo v Česku. Takže zahraničí už asi ne.

Co tam bylo vlastně za problém, skončit v klubu už po sedmi zápasech není zrovna obvyklé?

Mužstvu se nedařilo, já nesbíral body, trenér nebyl spokojený... Navíc to nebylo jednoduché, jiná země, zvláštní město. Tak jsme se dohodli na ukončení smlouvy.

Provinční ruská Jaroslavl, to musel být velký skok oproti tomu, když jste jako 17letý hrál v Las Vegas. Jaké to tehdy bylo hrát hokej ve městě proslulém hazardem, kde na vás na každém rohu číhá nějaké pokušení?

To pro mě vůbec nebyl problém. Zaprvé jste stejně nikam a nic nemohl, když vám nebylo alespoň 21 let a zadruhé tam se mnou byli rodiče. A já na hazard stejně nikdy nebyl, ale i tak jsem si to v Las Vegas maximálně užil.

O to krušnější pak byly začátky v NHL, roky v Ottawě byly složité. Všichni od vás očekávali, že budete hned rozhodovat zápasy. Jak jste se tehdy cítil?

Bylo to těžké. Měli jsme nejhorší mužstvo v soutěži, nedařilo se, zpočátku se často prohrávalo. Na mne byl neustálý tlak. Až když jsem si řekl, že budou vedlejší moje body, ale hlavně se bude dařit týmu, tak se mi začalo dařit. Taky  pomohlo, když mě trenér začal nasazovat jako bránícího centra. Pak jsme dokonce vyhráli President´s Trophy pro nejlepší tým základní části (2003).

V Ottawě jste strávil 10 let a bylo to někdy jak na houpačce, několikrát jste se dohadovali o smlouvě. Udělal byste s odstupem času něco jinak?

(chvíli přemýšlí) Já myslím, že ne. I když to někdy nebylo jednoduché, tak nakonec nemohu říct na Ottawu špatné slovo.

Pak jste hrál dva roky v Montrealu, tam musel být tlak na hráče ještě větší?

V Montrealu to bylo opravdu bláznivé. Člověk skoro nemohl vyjít na ulici, v restauraci za vámi klidně fanoušci přišli a říkali, jak byste měli zlepšit přesilovky. Když se dařilo, nosili by vás na rukou a nebylo lepšího místa pro hokej. A když nám to nešlo, tak jsme byli zase ti nejhorší.

Oproti tomu na další štaci v Nashvillu to musel být opačný extrém. To bylo místo, kde asi hokej nebyl zrovna číslem jedna?

Stačilo vyjet dvacet minut autem za město a tam už lidé ani nevěděli, jak se náš tým jmenuje. Nejpopulárnější tam byl americký fotbal. Na druhou stranu to bylo zase klidnější a pro rodinný život lepší místo na život.

Jste mistrem světa, účast na olympiádě vám těsně utekla. Před hrami v Salt Lake City 2002 jste měl zaskočit za Jiřího Dopitu, nakonec z toho ale sešlo...

Tehdy jsem byl hodně zklamaný. Hrál jsem dobře, dostal se i dvakrát po sobě do All-star Game NHL. Bohužel to nevyšlo a hodně mě to mrzelo.

Nezahořkl jste? Mohl jste jet na mistrovství světa 2007, ale tehdy jste nabídku trenéra Hadamczika odmítl. Je už pro vás reprezentace uzavřené téma? 

Tehdy jsem odmítl, protože jsme měli hodně malé děti a chtěl jsem se věnovat rodině. Určitě to nebylo tak, že bych zahořkl. Kdykoli reprezentace hraje, tak ji fandím a vždycky fandit budu. Reprezentaci neberu jako uzavřené téma.

V Kanadě jste žil dvanáct let. S hokejem jste ale začínal ve Zlíně, teď hrajete za Třinec, narodil jste se v Krnově... Kde je ale vlastně váš domov?

Máme dům v Krnově, jenže dojíždění do Třince nebylo úplně ideální. Proto teď žijeme v Kopřivnici, kde jsem vyrůstal, a mám to mnohem blíž. Navíc tu bydlí i Venca Varaďa, tak do Třince dojíždíme spolu.

Vaše manželka Jill pochází z Kanady. Jak pro ni bylo těžké zvyknout si v Česku?

Nějaké potíže byly, ale zvyká si. Jezdila se mnou do Česka už roky předtím vždycky na léto, nicméně žít tu trvale je pochopitelně něco jiného. Určitě ji chybí rodina, kamarádi. Ale máme čtyři děti - dvě starší chodí do školky, dvojčatům je rok, a to je takový kolotoč, že na nic jiného ani není čas.

Kterým jazykem mluvíte na děti a po jakém způsobu strávíte Vánoce?

Manželka na ně mluví anglicky, já česky. Vánoce nejspíš uděláme po americku, ale to jen proto, že si myslím, že když děcka dostanou dárky večer, tak je pak složité je donutit, aby šly brzo spát. Tak jim asi dáme nějaký dárek 24. večer a zbytek dostanou ráno.

Jirka G. Novák, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Tipsport extraliga

Filtr článků - Tipsport extraliga


Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Tabulky
  • Kalendář

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..