Článek
Odcházíte dobrovolně?
Zavolal mi předseda představenstva klubu Jan Vopat starší, abych přišel v sobotu ráno na stadión. A domluvili jsme se, že po vzájemné dohodě odstoupím. O rezignaci nepadlo ani slovo, jak jsem slyšel nebo četl.
Jak hodně tohle čerstvé loučení bolí?
Není to příjemné, to řeknu na rovinu. Vedení se rozhodlo, že mužstvo potřebuje impuls a sáhlo k tomuto řešení. A já dnes de facto mám poprvé v životě volno a mohu si odpočinout. Je to pro mě něco nového a uvidím, jak to budu snášet. Podal jsem si ruku s panem Hojerem (zastupující generální manažer), panem Vopatem, s panem Bublou (sportovní manažer) jsem se neviděl tři dny, což mě mrzí, ale beru to tak, jak to je.
A rozlučka s hráči?
V kabině jsem jim za hrobového ticha popřál, aby bojovali a měli šanci se dostat do play-off. Nevím, jestli mým odchodem byli překvapeni, či věděli nebo tušili, že skončím. S každým včetně členů realizačního týmu jsem si podal ruku, jak mě slušnosti naučili rodiče.
Jak hodnotíte výkony mužstva?
Kluci doma hráli zpočátku výborně, ale venku to bylo horší. Bohužel jsme před týdnem vypadli z desítky. Ale za svou prací si stojím a málo z toho bych v ní měnil. Dal jsem se na nějakou cestu a z ní nechci ustoupit.
Loni jste byl kromě kapitána i sportovním manažerem klubu. Co byste řekl na práci sportovního úseku v této sezóně?
Nebudu komentovat práci sportovního manažera Jiřího Bubly. Já dělal sportovního manažera šest let. Přesto jsme s tím rozpočtem, jaký jsme měli, udělali velký úspěch. Za tím si také stojím. Dnes je ale v klubu jiné vedení, což také nechci komentovat. Soustřeďoval jsem se na trenérskou práci.
Co budete nyní dělat?
Mohl jsem se sbalit a jít do hokejového důchodu. Okamžitě, jak vešlo ve známost, že končím, jsem ale dostal několik nabídek. I mimo Litvínov. Od pondělí povedu litvínovskou sedmou třídu, kde hraje i můj syn. Dojedu sezónu u mládeže a pak uvidím, co bude dál.
