Článek
„Nemám moc ligových zkušeností, ale mám tady chytat, tak chytám. Kluci mi pomáhají,“ je v klidu devětadvacetiletý odchovanec Ústí nad Labem, který v úterý fanouškům předvedl i kotoul, to jako výraz poděkování. Hostující kotel byl tentokrát větší domácího. "Když jsem začínal kdysi v Děčíně, tak jsem to dělal, potom v Liťáku (Litoměřice). Je to odměna fanouškům i za kluky,“ vysvětluje své počínání.
V probíhající sezóně odchytal za Litvínov tři zápasy. V ročníku 2007/08 se ještě čtyřikrát postavil do branky v nejvyšší soutěži, tenkrát hájil barvy Ústí.
„Flegmatik? Ne, to ne. Zatím je štěstí, trefuje mě to, takže dobrý,“ vykresluje své současné představení v soutěži úřadujících mistrů světa. Po výhře 4:1 Litvínov skočil na desátou příčku. Tam by chtěl být i po posledním kole. Ještě jich ale zbývá osm.
Udivuje rozehrávkou
„Je to strašně těžký, je tam ještě hodně zápasů za tři body. Každý ale začíná od stavu 0:0, musíme jít po krůčkách zápas od zápasu. Potom se uvidí, co bude,“ nechce se pouštět do prognóz Volke. A tak odpoví větou, která je pravdivá, a kterou nic nepokazí.
Stejně jako se svojí rozehrávkou. Tu ovládá ke spokojenosti okolí. „Kluci vědí, že se snažím puky zastavit a pomoci jim. Když na mě zařvou, ať to odehraju, tak do toho plácnu. Snažím se dloubnout do toho od malinka. Táta mě to učil, je to vývoj,“ přiznává letitou výuku Volke. Ten, který dvakrát za pár dní zazářil v dresu Litvínova.
„Ale já nejsem žádný spasitel. To vůbec. V brance může být kdokoli, ale když nebudeme hrát jako jedno mužstvo, tak nic nevyhrajeme,“ dodává rozumně.
