Článek
Jak se zrodil váš „přestup“ ze slovenské Skalice do Varů?
Ještě v úterý večer jsem stál na střídačce Skalice při zápase tamní extraligy se slovenskou „dvacítkou“ v Púchově. Bylo to krátce poté, co mě oslovil Václav Baďouček, abych mu šel dělat asistenta do Energie. Karlovarský manažer Miroslav Vaněk se mě ptal, jestli jsem schopen se ve Skalici dohodnout na ukončení smlouvy. Díky tomu, že jsme se Skalicí poslední čtyři utkání vyhráli a pohybovali jsme se na solidním sedmém místě, tak vedení rozhodlo, že mi nebudou bránit v odchodu do české extraligy a že mě uvolní. A tak jsem jel z Púchova přes noc rovnou do Karlových Varů, kam jsem dorazil ve středu v půl páté ráno.
Jak budete vzpomínat na Skalici?
Byl jsem tam skoro dvě sezóny. V té první jako hlavní trenér, kdy jsem měl možnost pracovat s takovou hráčskou osobností, jako je Žigmund Pálffy. To se nepoštěstí každému trenérovi. Škoda, že se nám v play-off Pálffy zranil. Pak jsme ztratili brankáře Faltera, který zamířil do Ruska a nyní je v Kladně. V letošní sezóně jsem byl asistentem trenéra a sportovním manažerem mládeže. Udělal jsem si znovu obrázek o slovenských hokejistech.
Nyní se soustřeďujete jen na Karlovy Vary. S jakým předsevzetím přicházíte?
Mám za sebou první trénink s mužstvem, v němž jsou někteří hráči, které znám už ze společné práce v minulosti, třeba Skuhravý, Košťál, Dobroň, Pech, Prošek, Mensator. Vary považuji za svůj domovský klub, protože jsem tady včetně působení u mládeže prožil už šest let a rád vzpomínám na dobu, kdy jsem byl u áčka v letech 1999-2001 asistentem tehdejšího trenéra Miloše Říhy. Ale nechci na sebe poutat nějakou pozornost, mým hlavním cílem je pomoci panu Baďoučkovi. Na extraligu se těším, je to pro mne nová šance.
Co říkáte na nejbližší los?
Z mého pohledu je hodně pikantní. S panem Baďoučkem budeme mít premiéru v pátek na Kladně, kde jsem se narodil a odtamtud pocházím. A pak hrajeme doma se Slavií, v níž jsem trénoval juniory.
Je v silách týmu dostat se do play-off?
O ničem jiném ani nemůžeme uvažovat. Situaci máme ve svých rukou a nelze se ohlížet, jak hrají naši konkurenti v boji o desítku. Potřebujeme sami bodovat a co nejvíce vyhrávat.