Článek
Když jste neproměnil třetí nájezd, co vám prolétlo hlavou, když jste se rozjížděl k pátému?
Říkal jsem si, musíš udělat změnu! Poprvé jsi střílel a špatně, podruhé uděláš blafák do bekhendu. Zaplaťpánbůh, vyšlo to.
Celý zápas vám v pardubické brance čelil Adam Svoboda, proti nájezdům se ale nečekaně postavil Martin Růžička, který byl celý zápas na střídačce. Překvapilo vás to?
Neřešil jsem to. Ale zřejmě to byl dobrý tah trenérů, když Růžička první čtyři naše nájezdy chytil.
Ve třetí třetině jste během chvilky ztratili dvoubrankový náskok. Nebál jste se, že se série otáčí?
Na to opravdu nemůžete myslet. Měli jsme hodně šancí už v první třetině, také ve druhé i zkraje třetí. Museli jsme pořád makat ze všech sil. Podívejte, teď už je ale všechno jedno. Máme čtvrté vítězství, jsme ve finále a to je na tom rozhodující a krásné.
Dobrá, ale vy jste přece dvakrát v play off zažil vedení Vítkovic 3:1 a pak zvrat na 3:4. V sérii se Zlínem a se Slavií. Pomyslel jste, že by se to mohlo opakovat?
Připouštět si černé myšlenky? To ne.
Co říkáte výkonům vašeho brankáře Málka?
Famózní, fantastické. Má na postupu do finále obrovskou zásluhu. To ví samozřejmě každý. Ale zároveň platí, že se o něj zasloužil celý tým.
Na jaký výsledek s Vítkovicemi jste si troufal před začátkem sezóny?
Doufal jsem, že budeme hrát v klidném středu tabulky. Všechno je najednou úplně jinak. Mnohem krásnější. S Vítkovicemi budu hrát finále potřetí. Konečně chci být s nimi mistr. Už to musí vyjít, už musíme prolomit finálový pech.
