Článek
Cítíte satisfakci?
Vůbec ne, protože jsem tu počáteční skepsi fanoušků i odborníků chápal.
Trličík s Motákem jsou ve Vítkovicích trenéry z nouze. Jsou dobří v práci s mládeží, ale s dospělými nemají zkušenosti. Takový byl všeobecný názor, víte to?
To je přece pravda, vždyť se Zdeňkem Motákem jsme v extralize nováčky. Věděli jsme, že fandové prožívají s obavami i odchody a příchody hráčů, všechny ty velké změny. Zvlášť když se některé posily povedly až na poslední chvíli. Pro nás dva ale bylo podstatné, že nám věřil ten nejdůležitější člověk, prezident klubu František Černík.
Ruku na srdce, doufal jste alespoň v koutku duše, že se mu až tak odvděčíte? Že zaskočíte odborníky i laiky?
Upřímně přiznávám, že i pro mě je náš výsledek absolutně nečekaný.
Teď můžete být trenérem mistra, taková příležitost se nemusí opakovat…
Máte pravdu v tom, že vést tým ve finále se mi nemusí už nikdy podařit. Ale nečekejte, že vám teď povím, jak na ten boj o titul neustále usilovně myslím. Nic takového se neděje. Když to nevyjde, tak to určitě zamrzí. Ale to je tak všechno, nic jiného se stát nemůže. Tahle sezóna, to je naše radost a my ji už nemůžeme zkazit. Proto do finále jdeme v absolutní pohodě.
Když se ohlédnete zpátky, bylo angažování brankáře Málka klíčovým rozhodnutím pro úspěch v této sezóně?
Je to tak. Když má gólman osobní statistiky na pětadevadesáti procentech úspěšnosti a výš, tak je jednoznačně oporou. A Málek takovou bilanci jako jediný z brankářů má. Bez gólmana takových kvalit se v play-off vyhrává těžce.
Gólman Roman Málek (vpravo) je klíčovou postavou vítkovického úspěchu.foto: ČTK/Alexandra Mlejnková
Jak vám bylo, když zdravotní potíže nadlouho vyřadily z týmu Martina Pruska?
To víte, že všelijak. Nás zaskočilo už to, když před sezónou nečekaně odešel Kuba Štěpánek do Ruska. Za něj ale přišel Martin, takže jsme si zhluboka vydechli. Jenže ho postihly vážné zdravotní problémy. Post brankáře se musel řešit, volili jsme mezi Málkem a Vojtkem. Ukázalo se, že Málek byl správný tah.
Jako tým jste překvapovali fanoušky, čím překvapili hráči vás?
Tím, jak hrají právě teď, když sezóna vrcholí. Několikrát jsme si se Zdeňkem říkali, že líp už hrát nemůžou, a třikrát jsme museli názor poopravit. Ti kluci nás překvapují zápas od zápasu.
Aby se mužstvo stalo partou, musí si hráči lidsky sednout. U vás tomu tak nejspíš je, byť věkové rozdíly jsou velké. Například Ujčík by mohl být tátou Káni. Co dalo tým dohromady?
Základním kamenem jsou pozitivní charaktery všech hráčů. Jsou pracovití a v pohodě. To by možná ale nestačilo. Pro utužení kolektivu jsme také museli něco udělat.
Co konkrétně?
V červenci jsme společně byli na horách, v první reprezentační přestávce jsme uspořádali zabijačku a ve druhé jsme znovu vyrazili na hory. Tam všude se kolektiv utužoval.
Měli jste zabijačku, nebo vepřové hody?
Zabijačku se vším, co k tomu patří. Od začátku do konce. Všichni od brzkého rána přiložili ruku k dílu. Vyráběli všechny ty dobroty, co na zabijačce jsou. Samozřejmě že pod vedením řezníka. Zkrátka byla to zabijačka, jak má být.
I s pivem a štamprlemi?
Ano, i s pivečkem a štamprlemi.
Celou sezónu se Vítkovice držely v extralize skvěle. Pozoroval jste, jak se mění chování okolí k vám s přibývajícími body v tabulce?
A víte, že žádnou změnu jsem nezachytil? Bude to asi tím, že se potkávám stále se stejnými lidmi. Jeden zvláštní zážitek ale mám. Bylo jím setkání s trenérem Janem Soukupem, který před třiceti lety získal s Vítkovicemi poslední mistrovský titul.
Povídejte...
Sešli jsme se po vítězném zápase s Kometou, který náš tým odehrál v retro dresech. Byli pozvaní všichni bývalí hráči a trenéři, kteří se o vítkovický hokej zasloužili. Slova pana Soukupa byla pro mě i pro Zdeňka pohlazením po duši, lékem, inspirací i povzbuzením. Až nám mráz běhal po zádech. Na to setkání nikdy nezapomenu a myslím na něj i teď, když jsme na vrcholu sezóny.
Dovolte odbočit od tématu finále. Co jste si udělali s Aloisem Hadamczikem? Jeden čas jste přece byl jeho asistentem u národního mužstva.
Nechci a nebudu o tom hovořit, v této fázi sezóny určitě ne. Jen zopakuji, že v názorech jsme se rozešli. A to je všechno. Tečka.
