Článek
Prohráli jste rozhodující souboj 2:5, za tři minuty jste třikrát inkasovali, stále jste opravdu věřili?
Pořád věříte, stát se může cokoli, to je hokej, ale síla Třince je velká. Růžička dával hodně gólů, ale my měli problémy se všemi, to se potom blbě hlídá. (úsměv). Oni vyhráli čtyřikrát a my třikrát, takže asi zaslouženě postoupili do finále, potvrdili svoje kvality, tak to někdy bývá.
Co vám chybělo?
Kdybychom hráli doma, tak by to bylo lepší, ale je pravda, že na přesilovkách musíme hodně pracovat. Přesto musím klukům poděkovat za neskutečnou práci, hráli úžasně. Brankář chytal výborně, obránci hráli, co to šlo, ale v přesilovkách máme velký problém, máme co zlepšovat.
Vedli jste 3:1 na zápasy, ale potom jste třikrát prohráli, co se stalo? Já to nechci nějak rozebírat, prostě jsme prohráli. Na začátku série jsme měli poměrně štěstí, to se v šestém utkání přiklonilo zase na stranu Třince, když dali hodně šťastný gól na 2:3, hned poté, co my dali na 3:1. Tam se začala lámat série.
Sehráli jste v play-off tři série na plný počet zápasů, projevil se tento fakt s Třincem? To ani ne, ale my jsme měli od pátého zápasu s Libercem asi devět hráčů zraněných, to je potom znát. Oni nemohli trénovat, překvapilo mě, jak došli daleko v dalších zápasech.
Kde se v nich brala bojovnost? To se zeptejte jich.
Dáváte si zásluhu? Já nevím, to je na hráčích. Máme taktiku, nějaký systém hry. Musím říct, že od 20. prosince jsme hráli výborně. V play-off jsme měli neskutečnou formu. Myslím, že mužstva, se kterými jsme hráli, to mohou potvrdit. Šlo nám to neskutečně, hráli jsme bojovně se srdcem, ale to vždy nestačí. Musíte mít i jiné věci. Ale hráči věřili systému, byli vynikající.
Slávistický kouč Vladimír Růžička udílí pokyny svým svěřencům v semifinálovém duelu proti Třinci.foto: Právo/Jan Handrejch
Co jste pověděl hráčům v kabině po utkání? Že se sejdeme v pondělí a řekneme si co dál. Jinak jsem jim poděkoval a řekl, že odvedli neskutečnou práci a že jsem se sezónou maximálně spokojený, stejně i celá Slavia. Chtěl bych poděkovat také fanouškům, neskutečně nás furt táhli dopředu.
Budete spokojený i za pár dní? Kdybychom postoupili, tak bych to bral jako bonus. Zázrak se stal už v Liberci, kde jsme se přes něj dostali. Nad Třincem jsme vedli 3:1, ale bohužel, takový je hokej. Šestý zápas jsme měli dobře rozehraný, ale tam jsme si to prohráli sami. Tady už Třinec potvrdil roli velkého favorita. Udělat dva zázraky během třech týdnů není jednoduché.
Byl jste spokojený už po Liberci, který jste porazili ve čtvrtfinále, zažil jste tedy klidnější semifinále? Čím déle fungujete, tím na věci koukáte s větším nadhledem. Máme poměrně mladé hráče, dostávají přednost. Ti, kteří loni hráli na čtvrtý lajně, letos jsou v první. Máme vynikajícího gólmana a obranu, zkoušíme v obraně mladý kluky. A tahouni - Kadlec, Tomica, Krenželok, Žižka - klobouk dolů, vzali si mladé pod sebe. Nějací hráči byli zranění, do žádné série se nezapojil Láďa (Růžička). Zranil se Míra Čermák. Mužstvo je poměrně mladý, budeme s ním chtít pracovat. Věřím, že za dva tři roky může být velice dobrý. Ale budeme hledat další mladý hráče, s tím nemám vůbec problém. Velice dobře hrál Krejčík, Poletí, Jaškin, i když ten teď nedostal tolik prostoru, ale je to výborný hráč, měl výbornou sezónu, škoda, že se zranil.
Loni jste skončili třetí, letos čtvrtí. Je letošní umístění cennější? Určitě. Loni vypadla mužstva zpředu. Letos jsme hráli semifinále 3:4, loni jsme vylítli 1:4.
Ukázal vám tým více, než jste sám doufal? V něco jsem věřil, ale v některých hráčích jsem se spletl, pak jsme to změnili, že to takhle dál nepůjde a nasadili jsme mladší hráče. Jsem rád, protože mladší hráči mě vůbec nezklamali, naopak. Možná i slávistický fanoušek byl z toho překvapený. A ti nám hodně pomohli. Lioni se mi zdálo, že nechodili, ale letos za tři zápasy semifinále přišlo 36 tisíc lidí, což je úžasný. Kdyby nebyl trochu problém s lístky a na internetu, k tomu kdyby byl zápas trochu později, tak na třetí utkání doma nebylo deset a půl tisíce lidí, ale třeba patnáct tisíc. Fanoušek viděl, že hráči dřou do úmoru.
Trenér Vladimír Růžička na střídačce hokejistů Slavie Prahafoto: Právo/Petr Horník
V play-off jste sehráli devatenáct zápasů... Neskutečný co hráči vydrželi. Jednou jsme titul vyhráli s devatenácti zápasy, jednou se sedmnácti. Kdybychom šli teď dál, tak já nevím, kolik těch zápasů bychom hráli. Musím před nimi smeknout, co vydrželi.
Nechybí mužstvu střelec, třeba Martin Růžička z Třince, který dal v play-off zatím čtrnáct gólů? Góly dával třeba Tomáš Svoboda, ale nám chyběl hráč, který by dal třeba čtrnáct gólů. Kdybychom ho měli, tak to by nás asi dostalo ještě dál. Ale takového hráče není jednoduché sehnat, to je samozřejmě o financích, to není jednoduché. Musím se smát, když si v novinách přečtu, že Třinec má rozpočet sto miliónů, to se trochu bavím. To pak my máme asi dvacet. Když si vezmu ty hráče co tady jsou, tak ten rozpočet je pro mě vtip.
Co vás teď čeká? Teď jsem nejšťastnější člověk, teď si začnu užívat. Začnu se věnovat psům, rodině, manželce. Samozřejmě budu sledovat hokej. Pojedu se podívat na osmnáctky, budu sledovat finále, mistrovství světa. Taky pojedeme s manželkou na dovolenou a budu si taky připravovat mužstvo. Musím říct, že už se těším na letní přípravu.
Slavii se na začátku sezóny moc nevěřilo, ale uspěla, stejně jako vy loni s reprezentací na mistrovství světa. Nevzpomněl jste si na Německo? Tohle je úplně jiná práce. Pro mě je Slavia krása. Národní mužstvo je strašný tlak a zodpovědnost. To nejde srovnat, to jsou obrovský nervy, stále něco vysvětlovat. Jsem rád, že to už nemusím dělat. Teď jsem maximálně spokojený.
