Článek
Třetí duel může hodně napovědět. Vítkovičtí sníží na 1:2 a budou v kontaktu. Nebo Třinec vyhraje a půjde do trháku. Jiné varianty neexistují. „Musíme hrát svoji hru a nesoustředit se na to, co předvádí soupeř. Je třeba, abychom se vrátili k tomu, co nás dostalo do finále. To znamená hrát agresivně a útočně, musíme se pokusit zvládnout obě domácí utkání,“ nabádá téměř dvoumetrový obránce.
Domácím by měly k úspěchu napomoci i rozměry hřiště. Jejich mantinely jsou od sebe na délku 60 metrů a na šířku 30 metrů. Obě hodnoty jsou o poznání větší než v případě třinecké Werk arény. Ta má proporce 58,9 x 27,3. Vítkovická ČEZ aréna je tedy o 110 centimetrů delší a 270 centimetrů širší. A to je výhoda, na vše je více času.
„Na menších hřištích je třeba hrát velice jednoduše, člověk má čas maximálně vteřinu, na nic není prostor. Hráč musí dopředu vědět, co s pukem udělá. Na nějaké vymýšlení na takovém hřišti není vůbec čas,“ přiznává Malík, který poznal menší kluziště v NHL, kde hrál odehrál deset sezón.
Zvýšená agresivita jako cesta za úspěchem
„My se budeme snažit využít naše větší hřiště, to by mohlo být pro soupeře komplikovanější,“ je si vědom možné výhody Malík. Vítkovice v této sezóně Třinec doma dvakrát porazily, vždy ale jen o gól.
„Jakmile si zvyknete na velké hřiště, je potom převykání dost komplikované,“ přiznává Malík, který i bez rozdílu velikosti ledu má jasno o taktice. „Musíme se snažit být agresivní a to nejen v našem pásmu, ale i u soupeřovy branky a ve středu hřiště. Hrát důrazně, chodit do otevřených prostorů a tlačit se do zakončení. Soupeři musíme dát minimum prostoru, má čtyři silné lajny, které se dokážou střelecky prosadit.“
