Článek
„Zanechá to na nich stopy. Já bych nechtěl být v opačné situaci a dostat gól v předposlední minutě. Je to těžká rána,“ říkal po druhém vítězství 2:0 čtyřiatřicetiletý třinecký útočník Václav Varaďa. Domácí vstřelili v rozmezí jedenadvaceti sekund dva góly. Při pohledu na obě střídačky nebyl problém rozeznat radost a zkoprnění.
Vítkovice v následujícím klání doma padly potřetí, nedokázaly zabrat po minulém k.o. Chybělo jen třicet sekund a po čtvrtém utkání se mohla psát definitiva. Jenže. Znáte to klišé: Hraje se šedesát minut. V pátek se tato věta potvrdila. V poslední minutě Lukáš Klimek 4:4 a Ondřej Šedivý dokonal obrat v nájezdech. Připravený mistrovský pohár mohl jít zpátky do bedny. „Chytly vítr, hokej je v některých okamžicích krutý, musíme jít dál,“ litoval třinecký trenér Břetislav Kopřiva.
Peterkova proměna v čase
Těžkou hlavu měl především Jan Peterek. Ve třetím utkání vstřelil gól a Třinec vyhrál 4:1. Po zápase seděl v chodbě na židli a čekal na rozhovory, usmíval se, popíjel vodu, byl v pohodě. O čtyřiadvacet hodin později bylo vše jinak. Zkušený útočník netrefil čtyřicet sekund před koncem prázdnou branku. Vítkovičtí z protiútoku srovnali a rozhodli v nájezdech. To už je známý příběh. A Peterek? Žádná židle, žádné úsměvy, rozhovory odmítl. Nebylo divu, věděl, že mohl rozhodnout, nestalo se.
„Můžeme být naštvaní jen na sebe, nikoliv na to, že nás Vítkovice přehrály, ale prohra nám psychiku rozhodně nenahlodá. Máme nahráno a jedeme domů,“ je v klidu obránce Lukáš Zíb.
Může být, Třinec vede 3:1. Ale když sahal po historickém prvním titulu, tak zaváhal. Zvedne se z této rány? "Nehci mít nějaká velkohubá prohlášení, máme úterní zápas, jdeme ho vyhrát. Nikdo to ještě neotočil z 0:3 na 4:3, pořád máme šanci být první. Myslím, že zázraky se pořád dějí," usmál se vítkovický brankář Roman Málek.
