Článek
Co pro vás Cena Práva určená nejlepšímu extraligovému brankáři znamená?Jsem velmi překvapený a zároveň potěšený. Vlastně přepisuji historii. Cením si trofeje, kterou ještě nikdy cizinec nezískal a vážím si zařazení do elitní společnosti skvělých gólmanů jako jsou Čechmánek, Bříza či Málek.
Kdy jste začal věřit, že sezóna bude pro vás úspěšná?Když se mi povedlo odchytat pár dobrých zápasů na podzim, pak začaly naskakovat zápasy s čistým kontem a v play-off bylo rozhodující, že jsme přešli v prvním kole přes Třinec. O titulu ve Zlíně před sezónou nikdo nemluvil, nakonec jsme ale na něj dosáhli. Ve finále proti Slavii jsme už měli víc sil a dali do hry i větší kus srdce. Předchozí úspěšné výsledky během play-off nalily mužstvu sebedůvěru.
Co jste si vůbec sliboval od angažmá v českém klubu?Bylo to pro mne velká výzva. Chtěl jsem se prosadit i v zahraničí. Nejsem už žádné mladé ucho, takže jsem si docela věřil, ale jisté obavy z nového angažmá byly. Hodně mi pomohla důvěra vedení klubu.
Neodrazovalo vás, že slovenští gólmani předtím v extralize vesměs neuspěli?Doufal jsem, že budu první, kdo to zlomí. Zlín si mě dlouho vyhlížel a na obou stranách teď snad panuje spokojenost, že ta sázka vyšla.
Pomohlo vám osobně hodně, že mužstvo Hamé vedl váš krajan Bokroš?Já jsem dostal nabídku ze Zlína dříve než on. V některých směrech bylo pro mě dobře, že na střídačce stál taky Slovák, i když na druhé straně oba jsme byli pod tlakem, že tu rozhodují nějaké národnostní vazby. Takže to bylo plus i minus.
Který kritický moment z této sezóny vám zůstane v paměti?Nebyl pro mne snadný hned úvod ve Zlíně, když jsem se v létě během přípravy zranil a musel na operaci menisku dřív, než jsem se stačil předvést. Naštěstí se mi povedlo za tři týdny vyjet zase na led. Celé mužstvo si pak rozhodně prožilo horkou chvilku v play-off, kdy Třinec sahal po třetí výhře a nám se podařilo zápas zachránit až vyrovnáním tři vteřiny před koncem. Nebýt toho, asi bychom titul neslavili.
Jak jste snášel taktiku trenéra, který střídavě sázel na oba brankáře?S Altrichtrem jsme vytvořili nejvyrovnanější gólmanskou dvojici v lize a těžilo z toho mužstva. Pro mne bylo třeba hodně obtížné sledovat závěr finálové série jen ze střídačky, byl jsem hodně nervózní, ale Altrichter si tu šanci zasloužil a držel jsem mu palce. Nějaká závist nebyla na místě, do branky má jít ten, kdo je ve větší pohodě.
Považujete svých 31 let za ideální věk pro brankáře?Asi ano. Mám už hodně zkušeností a cítím, že jako gólman zraju. Končit s hokejem rozhodně nehodlám.
Cítíte velkou odpovědnost za tým, neboť vaše chyba už většinou nejde napravit?Brankář je ve zvláštní pozici, vlastně nemůže projevit bojovnost a leží na něm obrovská zodpovědnost. Je na ledě osmacen, přesto musí být součástí mužstva s vědomím, že jeho zaváhání může zničit úsilí všech ostatních. Ani to vás ale nesmí vyvést z klidu.
Jaké vlastnosti musí dobrý gólman mít?To je těžká otázka, záleží spíš na individualitě. Já jsem flegmatik a zdá se mi to ideální.
Není vám někdy v brance smutno?Jsou chvíle, kdy bych tam klidně zůstal i po zápase a někdy bych z ní s chutí utekl. Žádný zvláštní rituál nemám, spíš věřím na osud.
Bylo pro vás obtížné dojíždět z Trenčína?Domů to mám ze Zlína 70 km, to je sotva hodinka jízdy autem, takže to ani nevnímám. Nedojížděl jsem ale pravidelně, protože jsme měli se slovenským spoluhráčem Barinkou ve Zlíně k dispozici takový mládenecký byt, ale manželka občas přijela na kontrolu. Mé působení v Česku ani nějak zvlášť neovlivnilo chod rodiny, žena dál chodí do práce, syn Igor do školy a na hokejové tréninky.
Půjde potomek ve vašich stopách?Je mu osm a už zkouší v Trenčíně hokej. V brance se mu to zdá ale nudné, žene se spíš do útoku. Byl bych rád, kdyby se mu dařilo ve sportu, ale ještě důležitější je pro mne, aby byl zdravý a vyrostl z něj slušný člověk.
Jak vás podporuje rodina a vaši nejbližší při hokeji?Rodinná pohoda je pro mě moc důležitá, i když mám zásadu, že hokejové radosti i starosti uzavírám v šatně a domů je nenosím. Žena se sice byla občas podívat na hokej ve Zlíně, přijela i na rozhodující finále, ale doma jsme řešili jiné věci, než jak hraje Zlín.
Jak si nejlépe odpočinete?Zase při sportu. Mám moc rád fotbal, dokonce jsem do dorosteneckých let paralelně s hokejem hrával, pak mě ale rodiče přesvědčili, že větší šanci mám v hokejové brance než na trávníku. Občas zajdu v Trenčíně na ligu, ale mojí láskou je klub v Trenčianských Teplicích, který hraje takový vesnický fotbal a mě dokonce přemluvili, abych tam byl ve výboru.
Myslíte ještě na dres slovenské reprezentace?Nikdo se mi oficiálně neozval, beru to už jako uzavřenou kapitolu. V národním týmu je stabilní dvojice Lašák, Staňa a na post trojky dostávají příležitost mladší. Navíc pro mne byl prioritou úspěch Zlína, takže se z něj teď těším.
Překvapila vás mohutnost mistrovských oslav ve Zlíně?Trochu ano, nečekal jsem, že celé město podlehne hokejové euforii. Zažil jsem už federální i slovenský titul s Trenčínem, ale tam největší radost prožívala pubertální mládež. Ve Zlíně však titul slavili mladí i staří, bylo to hodně spontánní a veselé. Určitě jsme zlínské občany potěšili.
Chcete dál zůstat v mužstvu Hamé?Mám tam ještě rok smlouvu a snad i příští sezóna bude tak úspěšná.
