Článek
Hodně jste si oddechli po nevídaném obratu v duelu se Západočechy?
V každém případě. Nejprve musím uznat, že zápas jsme vůbec nezačali dobře. Bylo to od nás dost vlažné. Až při nástupu do druhé třetiny jsme si řekli, o co hrajeme. Góly nám do soupeřovy branky dlouho nepadaly, ale přišlo to až na konci. Hlavně díky týmovému výkonu. Bylo to ubojované vítězství a po výsledku 6:3 si dovolím tvrdit, že i zasloužené.
Jaké máte pocity po představení před domácím publikem?
Pořád zdůrazňuji, že doma hraji moc rád. Lidi přišli ne na mě, ale na celý tým. Doufám, že jsme jim udělali radost. I na mě je asi vidět, jak jsem unavený. Jsem červený, jak rajče. Ale na tom ledě jsem se neodevzdal sám. Všichni jsme makali jako tým.
Moc vám nechybělo ke skórování.
Trefil jsem tyčku a upadl jsem. Viděl jsem, jak Martin Hujsa puk doráží do branky. Kdyby hra pokračovala, asi bych do vlastního pásma musel dojít a ne dobruslit. (úsměv).
Těší vás nahrávky na dva góly?
To není důležité. Především je rozhodující to, že jsme vyhráli. Teď se musíme soustředit na nedělní zápas se Slavií.
Cítíte, že jste se výrazně přiblížili k uhájení extraligové příslušnosti?
Myslím, že ani na chvilku nemůžeme přemýšlet nad tím, že už máme záchranu skoro jistou. Musí nás zajímat jen vítězství, a pak se ukáže, jestli se hrozby té baráže zbavíme.
