Článek
V zápase se to místy mlelo, čekali jste to?
Snažili se udělat cokoli, už byli trochu podráždění, což je odvádělo od hry. Nám to naopak hrálo do karet.
Neměli jste obavy, že domácí otočí skóre, kousek jim nechyběl v předchozím utkání, vzpomínáte?
Strašák tam byl pořád. Soustředili jsme se na to, aby se to nestalo. Na střídačce jsme se neustále hecovali, snažili jsme se dodržovat krátká střídání. Oni trochu změnili hru, beci zaváželi puky do našeho pásma. Říkal jsem našim centrům, že nemohou kolem nás ty beci chodit. Snažili jsme se je vytlačovat. Naštěstí jsme to doválčili do konce, oni sice nějaké šance a střely měli, ale Růža (brankář Martin Růžička) nás podržel a pomohl nám.
Jste kapitán, jste hrdý na mužstvo?
Samozřejmě jsem pyšný. Když si uvědomíme, že jsme ve čtvrtfinále byli blízko tomu, abychom balili kufry, a nyní máme pohár, tak je to skvělé. Proti Vítkovicím jsme měli ohromnou kliku.
V průběhu finále jste přiznal únavu, budete mít sílu na reprezentaci?
Pokud pojedu, zatím to není nikde psané. Sílu ale určitě mít budu, koleno je v pohodě.
Hovoří se o vašem odchodu z Pardubic, sehrál jste ve čtvrtek poslední zápas v extralize?
Nejspíš jo. Je to na dobré cestě, uvidíme. Samozřejmě jsem rád, že to takhle dopadlo. O to je to hezčí.
Slavil jste pardubický titul v roce 2010, teď je tu rok 2012. Vidíte rozdíly mezi týmy?
Euforie je pořád stejná. Od prvního titulu se role změnila. Pokud bych to měl srovnat, tak v roce 2010 mužstvo šlapalo jako hodinky, nyní jsme měli klopýtnutí, pokaždé jsme prohrávali v sérii 1:2, ale vždycky jsme to dokázali otočit.
Pokud odejdete z Pardubic, bude lehké si zvyknout na život jinde, třeba v týmu KHL?
Nebude to jednoduché, ale život jde dál. Těším se na to, v Pardubicích jsem doma, ale mám radost, že se někam posunu a zkusím něco nového.
Pardubice, oslavy titulu a poničený pohár, to je známá historie, co letos?
Doufám, že už se o to někdo postará, aby to tak znovu nedopadlo.