Článek
Proč jste se rozhodl nepokračovat v Americe?
Zejména poslední sezónu jsem se potýkal s vleklými zdravotními problémy a ze života za mořem jsem byl už poněkud psychicky unavený. Lákalo mě to přesunout se blíž k domovu. Uvažoval jsem o švédské lize či KHL. Když se ale ozvali funkcionáři Komety, rozzářily se mi oči. Mohu jít do špičkového českého týmu a ještě to mám domů do Nitry pouhé dvě hodinky cesty autem. Vánoce letos strávím konečně se svými nejbližšími. Když jsem je chtěl předtím vidět, musel jsem letět devět hodin. A taky jsem zaslechl, že jsou v Brně moc krásná děvčata.
Kariéru v zámoří jste už uzavřel?
To nechci takhle jednoznačně tvrdit. Momentálně však nehledím do příliš daleké budoucnosti. Teď se chystám užívat si minimálně rok hokej v kvalitní evropské soutěži.
Co tedy od působení v Brně očekáváte?
Ze všech stran poslouchám, jaká tady vládla na konci minulé sezóny obrovská euforie. Bylo by krásné si extraligové finále zopakovat. Já ale budu vděčný za jakýkoliv postup do play-off, vždyť s Atlantou jsem si vyřazovací zápasy nezahrál. Věřím, že si rychle zvyknu na široké kluziště. Naposledy jsem si na něm zahrál za Slovensko na světovém šampionátu ve Švýcarsku před třemi roky.
Našel jste v Brně některé známé tváře?
Určitě. S krajany Jožou Kováčikem či Milanem Hruškou se známe skoro odmala. Brnem mě hned provedli a ukázali, do jakých restaurací chodí. Vedle Kováčika mám i místo v kabině. Potěšilo mě, jak dobrá nálada v ní panuje.
Měl jste i za oceánem takového parťáka?
Hodně jsme se sblížili s Ondrou Pavelcem. Byli jsme spolu v Atlantě i na farmě. Jsme velcí kamarádi. Když jsem podepsal v Brně, hned jsem mu to volal.
Proč jste toho v zámoří odehrál víc v AHL než v NHL?
Bohužel mě pronásledovala zranění kolene, s nímž jsem byl třikrát na operaci. To mě hrozně moc limitovalo. Nyní jsem ale konečně stoprocentně zdravý a hokej mě zase strašně baví.
Ve vašich statistikách okamžitě zaujme značný počet trestných minut. Jste zlý muž?
Měřím 201 centimetr a vážím 114 kilogramů. V zámoří po vás kvůli postavě jdou a každý čeká, že se pobijete. Já nejsem rozhodně chlap, který by si nechal brnkat po nose. V takovém případě narazí kosa na kámen. Snažím se čistit prostor před gólmanem, aby se cítil v brance dobře.
Budete se rvát i v české extralize?
Slyšel jsem, že není zdaleka tak tvrdá, avšak i v ní se najdou typy hráčů, kteří se bitkám nebrání. Vyhledávat je nehodlám, ale určitě se jich nebojím. Postavím se každému. Taková role mi vyhovuje.
Vyžadovali po vás v zámoří trenéři, abyste se občas popral?
Od defenzívního obránce se to v Americe čeká jaksi automaticky. Většinou se držím víc vzadu, hru do těla považuji za svoji přednost.
