Článek
Ubránili jste se při vaší premiéře za Chomutov sedmi přesilovkám, v osmé už ne. Zrovna jste byl na ledě...
Asi to byla i moje chyba. Měl jsem být blíž k brance. Přitom jsme věděli, že všechno hrají na Růžu (Růžičku). A on dal gól.
Jak se vám hrálo po čtyřech měsících?
Proti kvalitnímu Třinci to nebylo jednoduché. Větší hřiště takový problém nebyl. Kousali jsme až do konce, je škoda, že jsme bezbrankový stav neudrželi.
Hrál jste přesilovky i oslabení. Vypadalo to, že sil máte dostatek. Anebo to byl klam?
Nějakou mimořádnou únavu jsem necítil. Herně to z mé strany určitě nebylo ono. Věřím, že se rychle budu zlepšovat a spoluhráčům pomůžu.
Měl jste motivaci Třinci ukázat, že chybil, když vás odmítl?
Nějakou extra ne. Soustředil jsem se jen na svůj výkon. Je pravda, že když jsem trénoval v Kanadě, tak jsme s Třincem domluvu měli. Ale potom, když jsme s Ondrou Pavelcem přiletěli do Česka, nám zatelefonovali, že to padá. Takový je život.
Pak jste si chtěl zahrát s bratrem v Litvínově, ale i to padlo. Kvůli pojistce, nebo kvůli platu?
Proč, to nevím. Měl jsem nabídku z Litvínova i z Chomutova a za bráchou mě to táhlo. Litvínovští šéfové mi však zavolali, že nemají zájem, a já měl jasno. Jsem rád, že to dopadlo takto.
