Článek
Kdy se tedy vše obrátilo ve váš neprospěch?
Po posledním zápase loňské sezóny, kdy trenér hodlal obměnit celé mužstvo a dal mi najevo, že nemám místo v sestavě. I přesto jsem doufal, že se to změní. S agentem jsme se domluvili, že vydržím první dva měsíce této sezóny, a když to nepůjde, našlo by se něco jiného.
Máte vysvětlení, proč vás trenér Larry Huras z ničeho nic odstřihl? Vždyť v loňské sezóně jste byl nejproduktivnějším hráčem týmu...
Přemýšlel jsem nad tím a došel jsem k tomu, že jsem vlastně nedošel vůbec k ničemu. Když jsem odcházel, ptal jsem se generálního manažera na důvod, proč jsem teď najednou vůbec nedostal šanci. Řekl mi, že neví a sám mi na to nedokáže odpovědět. Prý to bylo trenérovo rozhodnutí a on za něj nebude mluvit.
Na něco jste přece přijít musel, ne?
Rozhodně v tom nebyly osobní spory. Trenér spíš neunesl to, že jsem nehodlal hrát kanadský hokej, který po mně chtěl. On si naopak do týmu přitáhne další Kanaďany. To je jeho strategie. Musel jsem čekat a čtyři měsíce jen trénovat, abych se udržel v kondici. Nesměl jsem dát trenérovi šanci, aby mě nachytal nepřipraveného, kdyby přišla příležitost odehrát zápas. Tak jsem pořád čekal, čekal a čekal. Pak ale trpělivost došla a šel jsem o dům dál. Tak to chodí, my hokejisti žijeme životem kolotáčarů a kočovníků. Pořád se točíme z jednoho místa světa na druhé.
Jaká byla reakce fanoušků?
Stalo se něco, co jsem absolutně nečekal. V Luganu je z toho obrovský humbuk, vzbudilo to velký ohlas. Fanoušci Lugana mají horkou krev a hodně to prožívají, protože hokej je tam prakticky jediným sportem. Absolutně nečekali, že udělám ten krok a odejdu. Když mi místní lidé četli jejich reakce, bylo mi to moc příjemné.
To fanouškům nebylo už dřív divné, že jeden z jejich nejlepších hráčů najednou vůbec nenastupuje?
Prvních zhruba osm zápasů jsem strávil na ledě čtyři pět minut a pak jsem si na měsíc zranil koleno. Před reprezentační pauzou (na začátku listopadu - pozn. aut.) už jsem ale byl v pohodě, mohl jsem hrát a i jsem to trenérovi říkal. Jenže on je natolik chytrý a před fanoušky hrál levou, že pořád držel v novinách, že jsem zraněný a stále nejsem připravený. Tušil jsem sice, že mě hrát nenechá, ale o tomhle jsem nevěděl, protože média nečtu. A zbaštili mu to i fanoušci. O to větší poprask pak vznikl, když můj agent vše uvedl na pravou míru a lidi se dozvěděli o mém odchodu.
Jak je možné, že má Huras v klubu tak silnou pozici, že si může dovolit zbavit se svých největších hvězd?
Protože umí před médii vystupovat natolik dobře, že své proslovy dokáže prodat. A lidi mu to chroupou. Žerou i Kanaďany, které si do týmu přivádí.
Kdy ve vás vůbec uzrálo rozhodnutí, že je čas dát Luganu sbohem?
Jednoho večera jsme projednávali s agentem možnost, že bych šel do Slavie. A zrovna do toho trenér řekl, že se do sestavy nedostanu. Ať budu dělat cokoliv, třeba se stavět na hlavu. Tak jsem v emocích souhlasil, že takhle alespoň budu hrát zápasy. Pak jsem si ale řekl, že se vyspím a počkám do rána, až budu mít chladnou hlavu.
A ráno?
Odvážel jsem dceru do školy a pak jsem jako první přišel do šatny. Sedím, piju kafe a najednou zjišťuju, že už ke klubu nemám žádný vztah a cit. Že čtyřměsíční doba bez hraní hokeje už byla dost dlouhá.
Kanadský kouč takto zanevřel jen vás, nebo stejně dopadli i další hráči?
Ještě hůř to odnesl Petteri Nummelin (finský obránce, který absolvoval patnáct světových šampionátů - pozn aut.), v Luganu obrovská ikona. Zrovna mu chybí pouhých sedm bodů do překonání klubového rekordu produktivity a ten trenér ho to nenechá udělat.
Nelitujete zpětně, že jste se k odchodu neodhodlal dříve? Pak byste neztratil pár měsíců kariéry.
Nelituju. Naopak je to pro mě obrovská zkušenost, naučil jsem se tím spoustu věcí. Vím, že připravený jsem byl. A všichni tam stejně vědí, že po dvou výborných sezónách jsem hrát hokej nemohl zapomenout. To bych musel být po obrně, abych to zapomněl...
Proč jste se rozhodl zvolit Slavii a nezůstat ve Švýcarsku, kde jste si zásluhou štací v Davosu a Luganu vybudoval jméno?
Já bych tam zůstal, jenže kvůli výluce v zámoří jsem neměl šanci si místo v Evropě sehnat. Všechny týmy si radši vezmou hráče z NHL, protože je to marketingově přitažlivé. A místa pro cizince tak mají plná.
Slavii tedy berete jako přestupní stanici a pokud výluka v NHL skončí, vrátíte se do země helvétského kříže?
Určitě! Jsem domluvený s Vláďou Růžičku, že bych za Slavii odehrál nějaké zápasy a mužstvu pomohl, prioritou je ale návrat do Švýcarska. Pro mě je super, že po dvou odehraných sezónách, které jsem měl perfektní, mám dobrou výchozí pozici a budu si moct vybírat z takových deseti mužstev.
| Vladimír Růžička, trenér a generální manažer Slavie |
|---|
| Hned jak jsem se o jeho konci v Luganu dozvěděl, řekl jsem Vláďovi Vůjtkovi (Bednářův agent), že o Jardu máme zájem. Smlouva je podepsaná do 22. prosince, ale víme, že to Jardu táhne do zahraničí. Je ale jasné, že pokud by venku nic nesehnal, ve Slavii může zůstat i déle. |
Máte nějaké zprávy, kdy by lockout v zámoří mohl skončit?
Myslím, že informace nemá vůbec nikdo. Všichni vědí jen to, co se napíše v médiích. Můžu jen čekat a doufat, že výluka skončí.
Do Slavie se vracíte po třech a půl letech. Překvapilo vás tu něco, nebo vše jede tak, jak jste byl zvyklý z dřívějška?
Spíš kluci v kabině jsou v šoku. Já jsem furt stejně ukecanej, mluvím nejhlasitěji, takže noví kluci, kteří jsou tišší, čumějí, co to sem přišlo za okurku (směje se).
K soutěžnímu zápasu byste měl nastoupit už v pátek proti Chomutovu. Jak se po hokejové stránce cítíte?
Což o to, asi dva a půl měsíce jsem trénoval jako nikdy předtím. Ale můžeš trénovat sebevíc a zápasové tempo stejně nechytíš. To přijde až se samotnými zápasy a ty mi chybí. Poslední de facto plný duel jsem odehrál v březnu. Ale to nemá být výmluva. Už se strašně těším, že si zahraju hokej.
Rodinu jste vzal do Prahy s sebou?
Ano. Já jsem jel do Prahy autem, které mi málem bouchlo, jak bylo narvané, a rodina letěla. Nikdo jiný už by se totiž do auta nevešel, museli by běžet za mnou (znovu se směje).
Snoubence Lucii Hadašové přesun do Prahy nevadil?
Ta se hlavně klepe, ať v NHL zítra nezačnou hrát, aby nemusela znovu balit a jet zpátky... Probíral jsem to s ní a řekla, že se mnou pojede kamkoliv. Je super, že mě takhle podporuje. Jsem za to rád.
