Článek
Trošku to vypadalo jako domluvený úvod. První akce a hned gól.
(usmívá se) Ale vyplynulo to ze hry. Byla tam velká díra ve středním pásmu, až jsem byl překvapený, tak jsem střílel a pak už dorážka do prázdné.
Mohl to být pro vás ještě lepší návrat do Pardubic, kdyby vás v tutové šanci nevychytal Falter.
Nechci honit body. Přišel jsem, abychom nehráli o udržení. Ale jsem dřevák, taková šance se musí dávat. To se táhne se mnou celou sezónu.
Měl jste pak nervy?
Já se klepal celý zápas. Až když padl pátý gól, tak jsem začal věřit.
Jak jste se cítil mezi slovenskými spoluhráči Bartkem a Somíkem?
Pocitově super, fyzicky to ale nebylo nic moc. Na konci mě chytaly křeče. Ani ne z tempa, ale spíš, že jsem vypadl z tréninkového rytmu. Ke konci už jsem byl vyčichlý.
Při děkovačce to tak nevypadalo...
V Magnitogorsku jsme se před časem snažili taky trochu o show pro diváky. Je fajn, když se vyhrává a lidi mají radost. Ten návrat do Pardubic mě docela vzal.
Zahrál jste si víc než v Ufě?
Určitě. Tam se hraje na čtyři pětky skoro pořád, přesilovky hrají tři pětky.
Co vám ten zápas prozradil o dalších spoluhráčích?
Že tady ta víra je. Nemůžeme bezhlavě útočit, ale když to zvládneme z obrany a nebudeme vymýšlet, tak se o nás nebojím.
V hledišti byl i váš bývalý parťák Petr Sýkora, přijel vyloženě kvůli vám?
To asi ne, ale musím ho odchytit, aby za nás zase hrál. Když jsme spolu nastupovali, tak mu stačilo hodit puk a pak jsem ty body sbíral. Když ale skončila výluka v NHL, tak ho z Davosu jen těžko pustí.