Článek
Kouč Pardubic Miloš Říha udílí hráčům pokyny během tréninku.
Nový trenér hokejových Pardubic Miloš Říha během tréninku.
Nový trenér hokejových Pardubic Miloš Říha promlouvá k hráčům během tréninku.
Kouč Miloš Říha (druhý zprava) během tréninku pardubických hokejistů. Vlevo asistent trenéra David Pospíšil.
Proč jste se rozhodl znovu přijmout práci v Pardubicích, když všechna předchozí angažmá v tomto klubu jste končil se šrámy na duši?
V minulosti jsem pro klub vždy odvedl spoustu práce a ty konce byly fakt nepříjemné. Nic není zapomenuto, ale teď jsem byl přátelsky požádaný o pomoc. Přitom už jsem chtěl sezónu odpískat. Chystal jsem se s rodinou na hory, pak jsme měli na týden letět k moři, najednou je ale všechno jinak. Nejsem žádný spasitel, důležité pro mě bylo, že jsme se v neděli narychlo domluvili na podmínkách, o něž jsem stál.
Mluvíte o tom, že jste si vymohl v českém hokeji nezvyklé spojení role kouče a manažera?
Nechtěl bych rozebírat, že mám ještě nějaké nedořešené věci ohledně doběhnutí trenérské smlouvy s Petrohradem, což dost určilo mojí pozici. Bez ohledu na to už nechci být tím dole a nevědět, co se děje nahoře. Nechci zažít, že mi někdo dodá nějaké hráče a já si k tomu nemůžu nic říct. Na každé předchozí štaci se mi právě tohle stalo, proto jsem chtěl docílit postavení manažera týmu, abych klíčová rozhodnutí okolo něj mohl dělat sám. A přitom být i na střídačce...
Podobně to má nastavené třeba Vladimír Růžička ve Slavii, který je ale zároveň spolumajitelem klubu. Vy jste o vlastnický podíl neusiloval?
Bral jsem to tak, že majitelé se rozhodnou vzít nějaké člověka, toho zaplatí a tomu věří. Mohou se s ním bavit, když to přeženu úplně o všem a mě těší, že jsem tímto byl uznán za důležitou součást pardubického klubu, to jsem si vždycky přál. Snad už nemusím nikomu dokazovat, že si zasloužím být tím člověkem se slovem rozhodujícím.
Být na střídačce, a přitom tak trochu i svým pánem?
Podobnou pozici jsem zažil už ve Slovanu Bratislava a dvakrát jsme tam dosáhli na titul, když každý držel své kompetence a nezasahoval do ničeho jiného. Taková důvěra dává člověku i jistotu, že na vás nepůjde hned někdo žalovat někam nahoru. Právě Růžička už přece několikrát předvedl, že klidně vymění nejlepšího hráče, protože mu do týmu prostě nesedí, nebo se vymyká konceptu. Ten kluk v jiném mančaftu může být třeba dobrej, ale ten můj tým nebude táhnout dopředu.
Takhle si budete teď počínat i v Pardubicích?
Tlačí nás čas, už není ani těch pověstných za pět minut dvanáct. Zbývá jedenáct zápasů do konce a v kabině dávám najevo, že musíme jít ve všem hodně přes sto procent a pokud to takhle neuděláme, tak nás každá chybička bude stát body.
Hodně se díváte na tabulku a počítáte?
Nedívám ani nepočítám. Až dohrajeme základní část, tak se musíme všichni sobě podívat do očí a říct, jestli jsme udělali vše pro to, za čím chceme jít.
Mužstvo ale poznáváte doslova za pochodu...
Stačilo mi těch pár tréninků i zatím jediný zápas, abych zjistil, že není zanedbané a že chce dělat. Akorát mají ti kluci v hlavách, že jim se letos nedaří. Vlezlo jim to tam někdy dávno a marně se pokouší nastartovat. Nevím, jestli by někdo jiný než já, do toho v takovém okamžiku šel, ale zatím zafungovala i léčba šokem a porazili jsme první Plzeň.
Musíte teď nejvíc pracovat právě na sebedůvěře mužstva?
Určitě na sebedůvěře, ale také na disciplinovaném herním projevu a samozřejmě na kondici. Chci vědět, co hráči unesou a jestli nefňukají. Zatím to vypadá to, že ne. Snažím se dělat těžké tréninky, i v nich se ukáže, jestli hokejista něco vypustí nebo uhne. Pokud se o tom u někoho přesvědčím, tak prostě hrát nebude.
Chystáte tedy změny v kádru?
Už jsme rozjeli nějaká jednání. Rád bych ještě než 31. ledna skončí možnost přestupů, přivedl do mužstva tři hráče. Na jména je ještě brzo, záleží na financích, možnostech trhu, a jestli se domluvíme s kluby, protože vyhlédnuté posily jsou pod smlouvu. Stál bych i o těsnou spolupráci s prvoligovým Hradcem Králové, kde stojí na střídačce můj syn. Jsme blízko domluvě o pendlování čtyř, pěti hráčů.
Uvažujete pořád ještě o tom, že si přivedete do Pardubic jako asistenta Andreje Potajčuka, s nímž jste spolupracoval v Mytišči i Petrohradu?
Andrej je připravený přiletět, ale já ještě trošku váhám, protože v Rusku má pro mě přece jen jiný význam než tady. On sice byl ve Spartě, umí česky a s hráči by okamžitě našel řeč a dobře zná i mě, ale přemýšlím, jak moc ho potřebuju a jestli by to nebyla další starost pro mě. Řekl jsem si, že si dva dny nechám na rozmyšlenou.
Kdyby Potajčuk skutečně dorazil, necháte si dosavadního asistenta Davida Pospíšila?
Určitě, stejně tak jsem zapojil do pozorování soupeřů předchozího asistenta Láďu Lubinu, protože si myslím, že není jeho chyba, že se mužstvo nachází, tam kde je. Nemáme čas, abychom do toho zatahovali další lidi, kteří o klubu nic netuší.
V Pardubicích jste doma. Budete tu trénovat jiným stylem než při angažmá v Rusku?
Nikdy svůj styl neměním. Někomu možná připadám nepříjemný a nepřístupný, ale každé mužstvo, které jsem vzal, šlo dopředu. S věkem možná trochu měním chování na střídačce, ale zásadní věci v přístupu k hráčům rozhodně ne.
Myslíte na to, že se po splnění pardubické mise vrátíte do ciziny?
Bylo by ode mě hodně špatné, kdybych teď spřádal nějaké plány na příští roky. Pak by všichni říkali, že jsem se šel postavit na střídačku jen proto, abych se zviditelnil a sehnal si nějaké místečko. Udělal jsem do určité míry riskantní krok, ale myslím, že moje postavení neohrozí. Teď se budu snažit pomoci Pardubicím, a jestli se to povede, tak to bude jenom dobře. Jestli ne, tak to bude špatné, ale moje práce tím neskončí.
