Článek
Bude to pro vás hodně slavnostní střetnutí?
Možná na začátku, kdy mi pogratuluje vedení klubu, a převezmu malý dárek. Pak už se ale musím stoprocentně soustředit na hru. Pro mě to bude vydařený večer jedině v případě, když získáme všechny tři body.
Jak moc si tisícovky odehraných utkání považujete?
Těší mě to, nastoupit k tolika zápasům totiž není vůbec snadné. Jsem ale týmový hráč. Svoje jubileum bych hned vyměnil za druhý titul se Zlínem.
Jediný zlínský extraligový triumf v roce 2004 je tedy vaším největším hokejovým zážitkem?
Samozřejmě. Tehdy to byla po finálové sérii se Slavií obrovská euforie a neskutečné emoce. Strašně rád bych si to ještě zopakoval. Třeba se to povede. Tuto sezónu máme dobře rozehranou, snad už zlomíme po letech čtvrtfinálové prokletí. A na další dva roky mám pak ještě podepsanou smlouvu.
Vzpomenete si ještě vůbec na první extraligové střetnutí?
Jen matně. Vím, že to bylo v roce 1995 proti Slavii. Ze spoluhráčů, s nimiž jsem tehdy chodil na led, si pamatuju snad jen Zdendu Sedláka.
Prozradíte recept na dlouhověkost?
Mám štěstí, že se mi vyhýbají zranění. A myslím, že jsem odolný typ. Občas jsem nastoupil, i když mě třeba něco dost bolelo.
| Hokejisté s nejvyšším počtem startů v extralize: |
|---|
| František Ptáček 1075 |
| Jan Peterek 1063 |
| Josef Řezníček 1035 |
| Petr Leška 999 |
| Petr Kadlec 989 |
Za Zlín jste odehrál šestnáct sezón. Jaký k němu máte vztah?
Zlín je pro mě mezi českými kluby jednička. Jsem tady doma už od roku 1976, kdy do tehdejšího Gottwaldova přestoupil z Litvínova otec, který byl rovněž ligovým hokejistou. I když jsem párkrát odešel nakrátko jinam, vždycky jsme se rozloučili v dobrém. Díky tomu jsem měl pak pokaždé otevřené dveře k návratu.
Jednu sezónu jste hrál za Spartu. Jak na ni vzpomínáte?
Ve Spartě je to vždycky specifické. Snažil jsem se tam odvést maximum. Získali jsme bronzové medaile a já jsem se po roce vrátil na Moravu. Bylo to šťastné rozhodnutí, následující sezónu totiž Zlín slavil titul.
Proč se vám moc nepovedlo prosadit v ruském Petrohradu ani ve švédském Södertälje?
Chtěl jsem si v určitém období zahraniční angažmá vyzkoušet. Ale zjistil jsem, že cizina není nic pro mě. Jsem spíš domácký typ.
S kterými hráči jste toho v kariéře odehrál nejvíc?
Jednoznačně s Jardou Balaštíkem a obráncem Martinem Hamrlíkem. U Jardy jsem měl vždy jistotu, že zhruba polovinu šancí, do nichž se díky mým přihrávkám dostane, promění v góly. S Martinem jsme stejně staří a spojuje nás kamarádství i mimo stadión. Pokud se rozhodne po sezóně skončit, jak avizuje, bude mi v kabině moc chybět.
V patnácti zápasech za národní tým jste nastřílel čtyři góly. Nemrzí vás, že jste toho v reprezentaci nestihl víc?
Mrzí. Nic s tím ale nenadělám. Byl jsem na vrcholu v době zlaté éry. Skvělých centrů jsme měli v té době strašně moc.
Jak dlouho hodláte u hokeje ještě vydržet?
Rozhodně chci zvládnout ještě minimálně dvě následující sezóny. Dál se budu rozhodovat podle toho, jak mi bude sloužit zdraví a zda budu na ledě ještě co platný.
