Článek
„Trenér nás posílal rychleji střídat, skočil jsem na led, najednou jsme měli přečíslení a já dostal ideální přihrávku. Pak už stačilo jen trefit prázdnou branku. Nádherný pocit, který si člověk zapamatuje," popisoval střelec vítězné trefy na 3:2.
Byl to na jihu Čech mimořádně dlouhý hokejový večer. Když začínala 87. minuta, bylo jasné, že necelých šest tisícovek diváků je svědkem nejdelšího zápasu české hokejové historie. V březnu 2009 v sedmém zápase čtvrtfinále vyřadil gól tehdy plzeňského Adamského v čase 86:07 ze hry Pardubice, ale včera si borci obou týmů střihli takřka šest celých třetin.
„Myslel jsem, že máme víc sil. Bušili jsme do nich a pak rozhodla jedna hloupá chyba," mrzelo budějovického kapitána Jiřího Šimánka. „Oba týmy střídaly a Vítkovice to měly blíž k nám do pásma," cedil skrz zuby obránce František Ptáček.
Šindelář měl skoro 80 úspěšných zákroků
Domácím hrdinou se mohl stát teprve devatenáctiletý Michal Švihálek, jenž dal své dva první extraligové góly. „Byla tam i šance na hattrick, ale bohužel... Kdybychom proměnili nějakou přesilovku, tak jsme jásali my," měl jasno budějovický teenager.
Jenže to by ve vítkovické brance nesměl stát Filip Šindelář, který měl už po 60 minutách na kontě skoro padesát zásahů. Na závěr se cifra jeho zákroků blížila osmi desítkám. „V prodloužení tam bylo čtyři pět momentů, kdy jsem si říkal, že už to asi nedopadne dobře," líčil s úsměvem hrdina série.
„Šindy mě fascinoval svým klidem. Já se tam hroutil, byl jsem unavený jen z toho, jak jsem stál na střídačce a otvíral dvířka. A on byl úplně v klidu," tvrdil zraněný vítkovický útočník Viktor Ujčík. „Brankář je základ všeho a my měli vynikajícího," doplnil Húževka. „Dokázali jsme vyhrát dvakrát venku, takže postup je zasloužený," vyhlásil vítkovický kouč Peter Oremus.
