Brácha mi říkal: Kurňa, taky bych si přál takhle končit, říká zlínský Hamrlík

Pořád padesát na padesát. Teď bude důležité, kdo urve ve středu mečbol. Doma to chceme zvládnout, i když venku, nevím proč, hrajeme lépe. Možná je to tím, že tam můžeme o něco víc bořit než ve Zlíně, kde od nás chtějí diváci něco vidět. Na to se teď ale nesmí hledět. Už jsme si říkali, že nějak tak jako v sobotu v Plzni by to mělo z naší strany vypadat i doma.

Jsme v kontaktu docela často, píšeme si přes internet a občas mu i zavolám. Říkal mi: Kurňa, brácho, taky bych si to přál takhle končit. Oba nás jen trochu mrzí, že jsme si během výluky nezahráli spolu. Jenže Romanovi se nechtělo na velké kluziště a bál se i případného zranění. Přitom kdyby ve Zlíně naskočil, mohl mít ze sezóny i něco pozitivního, protože v NHL rozhodně nehraje tolik, jak by si přál.

Naprosto, přes to nejede vlak. Vidím ten svůj hokejový důchod už opravdu hodně blízko a fakt se na něj těším. Pokaždé, když teď někomu pěkně nahraju, tak říkám: Važ si toho, je to naposledy. V hlavě celý ten hokejový kolotoč psychicky už nedávám. Hlavně cestování na zápasy ven, opotřebování po tolika letech tam prostě je znát.

Kluci to zkoušeli dlouho, ale už to vzdali. Snad jedině, kdyby mi někdo dal smlouvu jen na těch 26 zápasů doma a ještě s tím, že na trénink bych šel jen v případě, že by se mi chtělo. V každém případě by ale bylo parádní těch osmnáct sezón ve zlínském dresu zakončit titulem.

Hlavně Tesil (Radim Tesařík – pozn. aut.) všude říká, že by mě rád podojil. Jenže znáte to, rozdáváním ještě nikdo nezbohatl. V žertu jsem se snažil uklidnit atmosféru, že jim koupím v létě novou televizi do kabiny, a oni se toho pak chytli, tak nevím...