Článek
Jaké zažíváte pocity?
Bohužel to nedopadlo. Přitom k zisku titulu chyběl malý kousek. Hrozně mě to mrzí.
Uvědomoval jste si během utkání, že hrajete úplně poslední extraligové střetnutí?
Už při dopoledním rozbruslení mi vhrkly do očí slzy a po zápase znovu. V průběhu utkání jsem se snažil na to nemyslet, ale úplně se to z hlavy pochopitelně vyhnat nedalo. Jsem hrozně rád, že moje rozlučka proběhla před zlínskými fandy.
Se spoluhráči v kabině jste se už taky rozloučil?
Hned po sedmém finále mně v šatně všichni vestoje zatleskali. Takového privilegia si hrozně považuju.
Zdálo se, že jste měli v prodloužení víc sil než Plzeň. Proč to nakonec nevyšlo?
Hlavně v první nastavené dvacetiminutovce jsme byli podle mého názoru lepší. Pár šancí, co jsme si vytvořili, se nám ovšem bohužel nepovedlo proměnit. A štěstíčko se pak přiklonilo k soupeři. My jsme ale podlehli se vztyčenými hlavami. Vzhledem ke značnému počtu zranění, která nás během play off postihla, je i druhé místo bomba.
Už jste volal do zámoří bratrovi Romanovi?
Ano, brzy po utkání. Mrzelo ho, že to nevyšlo. Finále se mnou hodně prožíval a moc mi fandil.
Když už jste titul nezískali vy, přejete ho Plzeňským v čele s Martinem Strakou?
Nejradši bych pochopitelně byl, kdybychom těmi šťastnými byli my. Ale Plzni přeju prvenství určitě o moc víc než třeba Třinci. S Martinem Strakou se dobře znám, kdysi jsme spolu dokonce spali na pokoji při světovém šampionátu dvacetiletých. Je to perfektní kluk, skromný a férový. Titul mu přeju.
Vydržel jste dlouhé utkání se silami?
Byl jsem příjemně překvapený. Žádnou velkou únavu jsem ani v nastavených třetinách nepociťoval.
Je tedy vaše rozhodnutí ukončit hráčskou kariéru nezvratné?
Stoprocentně. Na tom se už určitě nic nezmění.
A nepomůžete třeba Zlínu za rok tak, jak teď Špaček Plzni?
Rozhodně ne. Ale Jardu Špačka obdivuju, že se dokázal po roce vrátit na led. Zřejmě splnil to, co od něj Plzeňští očekávali.
Co se teď chystáte podnikat vy?
Pojedu s manželkou na prodloužený víkend za kulturou do Milána. A pak mě ještě Zlín vezme na soustředění do Turecka. Těším se tam hlavně na tenisový turnaj. Už v neděli po skončení zápasu mě Filip Čech pozval na tenisový mač. Bez sportu určitě nezůstanu. Hýbat se budu rozhodně dál.
A zůstanete ve zlínském klubu v jiné funkci?
Až trochu opadnou finálové emoce, s vedením si na to sedneme. Já se netajím, že bych rád pracoval jako trenér beků.
S jakými pocity se budete za dlouhou kariérou ohlížet?
Jsem s ní spokojený. Myslím, že mohu být na sebe hrdý. Vždyť jsem to dotáhl docela daleko. Vrcholem byl samozřejmě rok 2004, kdy jsme slavili dosud jediný zlínský titul. V mládí jsem se léčil ze zánětu mozkových blan a mnozí pacienti, kteří tehdy leželi v nemocnici se stejným postižením se mnou, ochrnuli třeba na půl těla. Takže si mohu děkovat, že jsem nedopadl jako oni.
Bude Zlín bez vás i v příštím extraligovém ročníku takhle úspěšný?
Já věřím, že se bude zase pohybovat v popředí tabulky. Základ mužstva je kvalitní, kromě dlouholetých opor typu Lešky či Čajánka teď táhli tým i mladí hokejisté, kteří zaznamenali v poslední době značný výkonnostní pokrok.
