Článek
Cítíte se teď jako nejlepší brankář sezóny?
To se těžko posuzuje... Brankář je v kolektivním sportu takové individuum. Záleží ale hodně na týmu, v jakém hraje, a my to letos s Litvínovem zvládli dobře.
Ale vaše nejlepší sezóna to nejspíš byla...
Hlavně byla první, kterou jsem odchytal jako jednička. Tím pádem asi i nejlepší.
Vaše extraligová kariéra byla zpočátku spojena s Plzní, ale zásadní průlom se vám podařil až nyní v dresu Litvínova. Berete to tak, že jste teď na severu Čech zdomácněl?
Všude jsem byl spokojený. Ať jsem byl v Ústí, nebo dva měsíce v Třebíči. Říká se, že Litvínov není moc krásné město, ale lidi v klubu jsou fajn, našel jsem tam hodně kamarádů. Zároveň mám přátele v rodné Plzni, kde žije moje rodina. Mám to teď takový pomíchaný, takže ani nevím, kde jsem doma.
Bylo pro vás těžké odstřihnout se od Plzně?
Řešilo se tam nějaké hostování, střídavé starty. Pak jsem šel za tátou, že to musíme rozhodnout. Naskytlo se Ústí nad Labem, kde jsem měl štěstí na Zdeňka Orcta, matadora, který se mě ujal jako vlastního a ukázal mi trošku jiný pohled na hokej. Dřív, když se prohrálo, hroutil se mi svět. Pak jsem ale viděl Zdendu, jak to bere s nadhledem, jak v uvozovkách o nic nejde. Začal jsem to tak brát a to mi po psychické stránce moc pomohlo.
Vnímáte Orcta jako svého brankářského guru?
Zdenda se mnou udělal kus práce. Taky musím poděkovat Petrovi Fraňkovi, který mi během sezóny v Litvínově udělal výborné zázemí. Vycházíme úžasně.
Vaší přítelkyní je dokonce Orctova nevlastní dcera Nikol. Je zvyklá, že brankáři mají svoje zvláštnosti?
(směje se) Má dobrou průpravu z domova. Viděla, jak to u nich funguje. Ory má výbornou manželku, která mu dělá zázemí, a já si taky nemůžu stěžovat. Spoustu věcí pochytila Nikol od své mamči. Neřeší, že si před zápasem chodím lehnout dřív nebo že spím po obědě.
Za jakých okolností jste se s přítelkyní dali dohromady?
To nějak vyplynulo. Od loňského jara jsem byl sám a říkal si, že se budu soustředit na hokej. Ale vídali jsme se s Nikčou u Zdendy a zjistili jsme, že máme hodně společného a táhne nás to k sobě.
Chodila i na všechny zápasy?
Když mohla, tak přišla a docela nám to nosilo štěstí.
Aha, takže na tom sedmém utkání s Plzní nebyla?
Právě, že ne (pousměje se).
Necítíte ale někdy v brance samotu? Každý horší zákrok člověku asi leží v hlavě.
Jsem uzavřený sám do sebe. S beky během zápasu nic neřeším, nehádám se. Koukám jen na svůj výkon. Když se nedaří, někdy si říkám, ať už je hlavně konec. Ale když to jde, tak si užívám atmosféru.
Máte čas kouknout třeba na kostku, podívat se do hlediště, kde sedí přítelkyně?
Kluci byli trochu zaskočení, že se směju, když někdo zakopne nebo se někomu nepovede střela. Ale zase se to nesmí přehánět, spíš je to na uvolnění. Abych koukal po holkách, to ne. Ani když vím, kde sedí přítelkyně, tak se nedívám, aby mě to nerozhodilo. S tátou ale máme odmalička signál. Je to takový zvláštní hvízdnutí na prsty. Když se mi povede zákrok, tak to slyším z davu a nabíjí mě to.
Byl to právě táta, kdo vás přivedl k hokeji?
Odmalička jsem dělal spoustu sportů a střídal je jak Baťa cvičky. U tety ve Švihově jsme hráli hokej a tam jsem se pořád cpal do brány. Kluci na mě stříleli tenisákem, měl jsem betony z molitanu, to byl první impuls. Můj nejlepší kamarád Michal Hanzlíček hrál hokej, tak jsem to řekl doma a vyrazili jsme na zimák na tréninky. Táta mi koupil hráčskou výstroj, já se po dvou měsících postavil do brány a on si rval vlasy (směje se). To byla druhá třída, pak už se to rozjelo.
Na masce máte nakresleného Homera Simpsona, to vás drží už od školních let?
Když jsem šel do Litvínova, který symbolizuje žlutá barva, tak se mi hned vybavila hlava Homera. Nejdřív jsem myslel, že by mi tam pan Korál ze Sušice mohl dát v malém měřítku spoustu postaviček ze Simpsonů. Ten se ale jen zasmál, jestli jsem se nezbláznil, že by to bylo hotové někdy v lednu. Ale tenhle design, kde je několik Homerů přes sebe, je moc povedený.
Máte s Homerem něco společného?
Koblihy mám rád, ale spíš vám to řeknu, až mi bude ke čtyřiceti, jestli budu mít taky takový pupek.
Jaký jste měl jako kluk gólmanský vzor?
Já začínal s hokejem, když mi bylo osm v roce 1998, takže je jasné, že to byl Dominik Hašek. To byla největší modla. Taky se mi hodně líbil Tomáš Vokoun. Rád sleduju gólmany a snažím se od nich třeba něco převzít, ale teď už žádný vzor nemám.
Dá se říct, že máte styl složený z různých odkoukaných maličkostí?
Člověk si najde to nejlepší, co na tom gólmanovi je, a snaží se vyzkoušet, jestli mu to sedí. Něco zapadne, něco ne. Je to o tom koukat i okolo a přiučit se.
Nikdy jste nelitoval, že jste skončil v bráně?
Když se všechno hroutí, tak nad tím přemýšlím, ale pak to ty dobré momenty vyváží.
Neupletl jste si touto sezónou na sebe trochu bič? Laťka je docela vysoko.
Už jsem tím prošel v Plzni, kde jsem naskočil, a všichni žasli, že to vyšlo. Na další sezónu jsem se ale asi moc dobře nepřipravil. Trápil jsem se, ale bylo to poučení. Už to beru s nadhledem. Že bych končil sezónu v nároďáku, tomu bych nevěřil. O to lépe se musím připravit na další sezónu a nabrat síly, abych ukázal, že na to mám.
Je ve vašich plánech i NHL?
To je asi sen každého hráče, ale i Rusko je hodně výhodné po finanční stránce. Teď chci ale potvrdit výkony a snad nám to klapne. Když člověk sledoval v televizi plzeňské oslavy, tak mu to trhalo srdce, ale na druhou stranu jsem to kamarádům přál. Ve čtvrtfinále jsme s nimi hráli vyrovnaně, přitom do sezóny jsme šli s tím, že nechceme být v baráži. Nakonec jsme skončili šestí.
Řešil jste někdy, co by bylo, kdybyste nehrál hokej?
Po maturitě na plzeňském gymnáziu jsem chtěl i na vysokou, ale to už nešlo s hokejem skloubit. Letos mě ale napadlo, že když mám strejdu dopravního pilota, který půl roku létá tady u soukromé společnosti a půl roku v Kanadě, proč bych si nemohl udělat taky licenci? Začal jsem studovat od začátku, zatím na pilotní zkoušku na motorová letadla, ale chtěl bych si ten um nějak udržovat. A kdyby se něco semlelo, tak si to dodělat a možná i lítat. Hokejem vydělám nějaké peníze, a to by přece nebyla špatná investice, dát za studium milión a půl a dojít až za knipl boeingu. Spíš je to ale zatím jen myšlenka.
