Článek
Sever Čech je tedy pro Vebra „osudovým" regionem. „V Litvínově jsem ale kvůli zranění brzy skončil, odehrál jsem asi jen deset zápasů pod trenéry Vladimírem Jeřábkem a Josefem Beránkem starším. Měl jsem tam ještě smlouvu, ale byl jsem odejit s tím, že šanci budou dostávat místní odchovanci. Tak jsem kariéru dokončil v prvoligovém Berouně," vybavuje si 44letý bývalý bek. „Bohužel od osmadvaceti let mě pak každoročně provázely docela vážné zdravotní problémy, které urychlily loučení s aktivní činností. Prodlužovat to už nešlo," vysvětluje Veber.
V Chomutově si zvyká na dosud nepoznanou trenérskou praxi. „Těším se a jsem plný očekávání. V extralize jsem nováčkem. Jenom při působení u mládeže Slavie jsem někdy docházel i na tréninky áčka, a když trenér Vláďa Růžička měl povinnosti u národního týmu, tak jsem to tam hlídal," vrací se Veber s úsměvem ke své štaci v pražském klubu.
„Od té doby se známe i s nynějším trenérem Chomutova Jirkou Čelanským, s nímž jsem vedl slávistický dorost," upřesňuje asistent, který má za sebou i trenérské angažmá u reprezentačních výběrů do 18 a do 17 let.
Před měsícem na svazu skončil. „Na vedení jsem říkal i šéftrenérovi panu Lenerovi, že mi chybí větší vytížení a láká mě každodenní práce s týmem. Ve spolupráci s Čelanským nepůjde z mé strany jen o přikyvování, k trénování patří i názorové střety. Detaily a rozdělení úkolů přijdou později. Měl bych se nejspíš věnovat obráncům, ale nejen z pohledu defenzívy," naznačuje Veber svoje představy.
Jako hráč zažil spoustu trenérů. „Na klubové úrovni to byli například Eduard Novák, Václav Sýkora, Ota Vejvoda, ve Vsetíně Honza Neliba, předtím pan Valášek. Z reprezentační éry jsem poznal při práci pana Bukače, Stanislava Neveselého, Ivana Hlinku. Co jméno, to obrovský pojem, ale nesnažím se nikoho z nich kopírovat," tvrdí chomutovská posila na trenérském postu. Zdejší prostředí si už trochu oťukal v minulé sezóně. „Hráli jsme tady se sedmnáctkou a zaujalo mě výborné zázemí v areálu," dodává.